Tak jsem vám teďka zas jednou objevil Ameriku. Pobuďák nám rozesílal pozvánku na křest nového alba kapely Peregrin. Z té jsem do nedávné doby znal jenom Wanga - hudebně z letošního Libušína, kde si přišel s mnoha dalšími bardy zahrát k našemu ohni, ale hlavně ho znám z koncertů kapely Hakka Muggies, kde pravidelně iniciuje velké skákací akce do davů (kterou si samo sebou neodpustil ani tady). S touhle kapelou zažívám na našem webu občas dost trapný chvilky. Poprvé jsem samotnýho Wanga popsal v recenzi z první Dubče jako "nějakýho týpka s bubnem", a teď v posledním článku na Libušín jsem psal o nějaké "trojici jistých vokálistů", které jsem si už konečně také zařadil, hned jak včera vylezli na podium. Inu stane se :o).

Samotný koncert se konal v divadle(?) na Dobešce. Sešel se tu tehdy dost početný a pestrý dav, většinou víceméně šermířského původu (jak jinak, ona je ta hudba dost specifická). Zaujalo mě už jenom množství nástrojů na pódiu. Bylo tu spousta kytar, co nebyly kytary (pojmenovat umím zatím stále jenom cistru), troje dudy, všechny možný i nemožný píšťaly, housle, kontrabas, klarinet a spousta bubnů všechn možných tvarů a velikostí. Pak přišli, začali hrát a pro mě do jedenácti neexistovalo nic jiného, než pódium.

První věc, co člověka zaujme je jejich projev, protože Peregríni jsou u mě zatím jediná kapela, která by se dala poslouchat i bez zvuku (což by ovšem byla velká škoda).
Třeba takovej Wang - jelikož moje srdce tepe hlavně v rytmu rocku, už jsem byl na spoustě rockovejch koncertů, kde metalisti dělaj různý vylomeniny. Ale power-stance s houslema jsem vážně ještě nikdy neviděl. Pak si hodil skřipky někam lehce nad pupek, začal na ně hrát něčím, čím jsem původně myslel, že nás jde zastřelit a při každé notě (kterých za jeden takt zahraje tak 10x víc než obyčený smrtelník) házel jinej xicht. Ani mimo písně hubu nezavřeli a show co na pódiu rozehrávali by jim mohly leckterý jiný kapely jen tiše závidět. Byli vtipný, věcný a ve svém projevu veskrze neoficiální (Ohó, von je na tom pódiu občas i vtipnej!)

Další projev, u kapel dost podstatný, byl ten hudební. Po svém si hrají většinou staré písně, zeměpisně položené od Severního ledového ocánu až po Jadranské moře. Jestli byla nehudební část jejich show na podiu zajímavá, hudební projev byl naprosto odzbrojující. Zpívali ve všech možných a nemožných jazycích, hráli i pomalu, ale většinou spíš rychle a hráli naprosto úžasně. Zaujala mě hlavně jejich multiinstumentálnost, protože nikomu tam nijak zvlášť nevadilo hrát na něco strunnýho, potom si vzít dudy a nakonec "přijít na buben". Také pasáž, kdy hráč na cistru (cisternista?) stál před houslistou, "smyčcem" hrál jednou rukou na housle, druhou rukou mačkal struny na cistře, zatímco houslista mačkal struny na houslích a brnkal na cistru, jsem lehce nepochopoval. Prostře jsout to borcí. Další zajímavá věc jsou už samotný nástroje - z vlastní zkušenosti vim, jak je těžký sehnat třeba učitele na bonga. V Českých luzích a hájích se hraje převážně na bicí soustavu a cokoliv jinýho je tu zatím atyp, čímž hudebka padá stoprocentně a i sehnat soukromého učitele je problém. Čili člověk musí mít buď kliku anebo být prostě samouk. A z tohohle pohledu Peregrini prostě excelují, protože u nich člověk nežasne nad tím, že na něco takového vůbec hrají, ale jak na to hrají, neboť svoje nástroje ovládají mistrovsky.

Na křtu měli i několik hostí, byli jimi klarinetista, "druhý Wang" kontrabasista a dívčí pěvecké trio. Pokřtít CD a zahrát si přišel i tvůrce většiny pereginních nástrojů.

Takže tak se narodilo první CD kapely Peregrin. Prý "s dirkou uprostřed, čili zřejmě holčička". Byl to příjemný zážitek, ze kterého jsem si odnesl spoustu dojmů a těším se zase příště!

Když jsem potom poprvé otevřel booklet, vcelku mě zaujal citát, který tam mají. Hned nahoře je název alba, který zní "...sic nullo modo!", pod čímžto je zřejmě překlad "...tak takhle ne!" A samotný citát má docela zajímavé poselství:



Tak nevím, buďto se nechali inspirovat od Hakky, na jednom z koncertů Riki vyprávěl, jak jim na jejich youtube kanálu kdosi psal: "Vy zrůdy, tomuhle že říkáte irská hudba?!!", nebo zdali se bojí těch všech KM/LH spekulantů, to vám nepovím. Ale rozhodně to vymysleli moc pěkně a nenásilně.

Bardi, držím Vám palce a ať vám to dál hraje tak, jako tehdy na Dobešce!


Stránky kapely Peregrin
Foto by Pavel Vajner

To nejlepší nakonec:
     



Ale aby neřek, i jedna normální :) :