Přesné datum akce prozatím není známo. A zde jsou stránky pořadatele akce.

Už je tomu víc než rok a půl, co jsem se v únoru v Dubči cachtal v potoce, už víc jak rok a půl poslouchám řeči na to, že „Elder měl na ruce hodinky, ježišmarja to nemáš skript?!“ (je ohromující kolik lidí si takovéhle maličkosti všimne už při prvním zhlédnutí traileru a kolik lidí si toho na place nevšimlo za celých dvacet minut natáčení). Zkrátka už je to víc jak rok a půl, co jsem se, za přispění ostatních z lidí Half-dead týmu, pustil do traileru na Roggyho první knížku. A jelikož je Roggy plodný (spisovatel), mám zase co dělat. A Dačičtí taky. A taky Pobuďák. A Hakka Muggies. I Jana Šouflová. Tenhle člověk se nezdá, ale má pod sebou armádu otroků, která se přiživuje na jeho slávě (případně přiživuje jeho tou svojí), zatím co on se snaží tvářit se jako seriózní fantasy spisovatel.

Anebo je to tím, že by nám učarovala hutná a temná atmosféra Černého hvozdu – drsného světa, kde žádný hrdina není zas až tak úplně klaďas a každý má tak trochu škraloup? Kde paní Smrt je děsivě krásná, a démoni chodí mezi lidmi?

Den….nultý

Milý deníčku.

Dneska jsem ze sebe udělal kardinálního kreténa. Zvláštní na tom je zejména to, že to bylo ve filmovém studiu před zraky asi pěti lidí, z čehož jeden byl majitel nahrávací společnosti a několik dalších byli investoři ze zahraničí. Mám takové špatné tušení, že si nás asi nevyberou. Pavlix mě nenávidí, i když tvrdí že ne. Tři dny na nacvičení kloudného souboje mi prostě nestačí. Achjo, asi ze mě nikdy nebude profík.

„Páni!“, prohlížím si studio po našem castingovém debaklu. „Sem by páslo natáčení toho traileru jako ulitý! Támhle by vycházel démon, támhle by stál posel paní Smrti, hmm hmm…“

Kulisy studia vypadaly, jako by je pro závěrečnou scény z Roggyho připravované knížky přímo postavili. Nakonec jsem si ale řekl, že vola jsem ze sebe dělal dostatečně na place, tudíž netřeba v této činnosti pokračovat dál i v zákulisí. A tak jsem se na možnost natáčení party amatérů v profi ateliéru – zadarmo – ani neptal. V hrobovém tichu odjíždíme domů. Svůj notebook zapomínám kdesi ve studiu. To abych se tam mohl ještě vrátit.

Den…ještě pořád-ne-první

Tak Pavlixe nakonec vzali! Už s nimi byl v Kaltenbergu a v září asi pojede na měsíc do Paříže.

A to mi, milý deníčku, ani nebudeš věřit! Zeptal se nám na natáčení ve studiu. A co na to šéf Three Brothers production? Že prý tam zrovna nic netočí a že prý proč né. Takže – budem s Polomrtvýma točit ve studiu, kde se točilo už několik celovečerňáků! Cha Chá!

Den první – natáčení

Prší. Celý tohle zatracený léto prší, ten zpropadenej hydrometeorologickej úkaz si nedá pokoj ani o víkendu, kdy máme domluvený natáčení ve filmovým studiu. No kdy se to komu povede, řekni deníčku?? Naštěstí jsou Dačický drsňáci a nějakýho deštíku se jentak nezaleknou, takže mi natáčení nikdo neodpískal – Koliik přijel dokonce rovnou z noční šichty. Obdivuju ty jeho vnitřní pochody. S mým zažitým biorytmem bych odpadl asi hodně rychle.

Všechno máme pochystaný: Storyboard jsme s Verčou kreslili tři dni dopředu, kostýmů máme mraky a kuši mám od Krašováků půjčenou už dva týdny. Akorát Pavlixovi jsem zapomněl říct, že bude šermovat v plášti. Když jsem mu to řekl na minulým tréninku, kde s Gelefierem stavěli souboj, vyjadřoval  se k mojí osobě velmi nelibě. Takřka až vulgárně. Achjo. Myslím, že naše vztahy ještě o něco ochladly .

A potom nadešel den Dé. Sešli jsme se všichni. Já jako hlavní kameraman a režisér, Verča jako pomocý kameraman a asistent režie, jsme jeli po vlastní ose. Pavlix s Gelefierem dorazili na místo autem (to jsou ty vymoženosti pracujících).

Čekáme s Verčou u tramvajové zastávky na Smíchově příchodu Koliika, posledního člena týmu a jednoho z herců/aktérů. Ten přichází a už z dálky si ukazuje na naší kuši s lehce pobaveným „Chá“ na rtech.

„Vole blbá“, krotím našeho LH fašistu, „nech si keců, kor když tobě to stejně nestřílí“. Koliik si už asi tři roky staví super kuši: ořech z losích lopatek, sochu z kostí bůhvíčeho, tětivu z medvědích šlach. Údajně by jí prý prostřelil šik středověkých těžkooděnců. Malá nevýhoda je, že samostříl je obdoba Navážkova Peacemakeru, čili bez heveru jí nenatáhne, a též municí, která by se po výstřelu nezměnila ve třísky, zatím nedisponuje. Pročež – díky bohům za Krašováky, bez jejich bouchačky bychom byli v řiti. Díky!

Dorážíme na místo. Opětovně se rozplývám nad prostory. Sakra, jak z intra Zaklínače! O něco míň se rozplývám nad tím, že pořád chčije. Stavíme scénu a začínáme točit. Po půl hodině, kdy se rozpršelo ještě víc, rozvírá Verča deštník nad kamerou. Obraz super, ale mě odpadají poslední naděje na použitelnej zvuk.

Po půl hodině natáčení přišel někdo z osazenstva studia, jestli nechcem s něčím pomoct. Tak nevím. Buď tu má Pavlix vážně dobrý renomé, anebo vypadáme fakt tak politováníhodně.

Každopádně Pavlix s Gelefierem se nakonec porvali, Koliik si několikrát vystřelil z kuše (obdivuju obzvláště jeho přesnost střelby – i na těch pětadvacet metrů udělal takřka soustřel) a s dobrým pocitem razíme domů. Všichni odvedli excelentní práci, prostě léta praxe a odřínákní! Možná všichni nejsme profíci, ale léta v oboru se prostě někde projevit musí!

Den druhý – první střih a postprodukce

Extáze! Natočený záběry mi připadaj naprosto geniální! Ještě si teda nejsem úplně jistý, jestli jsme na něco nezapomněli (neboť storyboard bereme pokaždé spíše jako orientační záležitost a s kamerou zásadně jamujem), ale i tak mi záběry přijdou na naše poměry perfektní. Nuže – do střihu!

Nevím proč, začal jsem speciálním efektem. Pavlixův démonní xicht, kterýžto se ve spotu objeví přesně na dvě vteřiny, mi trval bezmála tři hodiny. Ale jsem na něj hrdý.

Poté začínám konečně s hrubým střihem. Práce mi jde příjemně odruky, dokud se nepodívám na hodiny. Achjo, za chvíli jdu do práce. Došla bída na kozáky, už jsem dva týdny taky v procesu. Pořád si na to nemůžu zvyknout. Uprostřed rozstříhaný práce jdu tedy alespoň na chvíli spát. Jsou dvě hodiny ráno.

Díky bohům za chemikálie z řad energy-drinků, bez nich bych pracovní proces nepřežil.

Den třetí – večeře s otrokář….ehm…s Roggym

Už jsem ti deníčku říkal, že dělám Roggymu i webové stránky? Jejich adresa je www.mila-linc.cz . Dneska jsem s ním měl spicha a ukazoval jsem mu, jak se používá redakční systém jeho nového webu. Příjemně jsem se nechal zkoulovat a po pátém pivu mi oznámil, že trailer musí být hotový do příštího pátku. Dopíjím a mizím domů.

Sem dorážím cca o půlnoci. Poté, co jsem při pre-renderingu dvakrát praštil hlavou o klávesnici si říkám, že střih nechám nejspíš na čtvrtek.

Závěr čili dohra:

Hanili mě, mučili mě, o většinu hrdosti jsem přišel….ale né, zase tak hrozný to nebylo. Jenom jsme to možná krapítek přepálili při propagaci. Proto když před exkluzívní premiérou traileru na ParConu Roggy vyprávěl o traileru se speciálními efekty, natáčeném ve filmových ateliérech, každýmu v hlavě nejspíš bliklo dílo Hollywoodského formátu: spousta výbuchů, magie, epické souboje, to nejlepší z celého filmu nacpaného do nejnašlapanější minuty, jakou si dovedete představit. K tomu tisíc slonů, horkovzdušný balóny a mnozí další efektové.

No a pak pustil náš trailer.

To nás tak trochu vrátilo na zem a donutilo přiznat barvu, že jsme vlastně ještě pořád na začátku. O něco jsme se posunuli, ale pořád je ještě na čem makat. A jak to vlastně dopadlo? Inu, přesvědčte se sami!

A malá technická pro zajímavost – „speciální efekty“ v traileru vážně jsou – dva. Jednak Pavlixův démonní xicht a druhak lehce přepálená konverze dne v noc. V obojí jsem se nechal inšpirovat tutoriálem od Adrew Kramera – kdo děláte s After Efectama a neznáte ho, jako byste nedělali. Konkrétně jsem použil techniky Demon face warp a Day to night conversion.