Libušín 2011 – článek

Citát z Událostí, ČT dne 23.4.2011:
„…do Libušína u Kladna se sjelo na tisíc bojovníků snad ze všech období středověku. K vidění tam byli templáři, vikingové a taky Berounští měšťané a mnoho, mnoho dalších postav minulosti“ – kruci, jednou bych taky chtěl, abychom byli takový borci, abychom mohli být „postava z minulosti“. Pomněte, jak by to znělo – doba Vikingů, doba johanitů a období Dačických z Heslova. Och!

Tohle byla jenom jedna z mnoha zpráv, která po proběhnutí Libušína proletěla médii. Už druhý den zahltily Facebook (kterýžto díky virálnímu způsobu šíření informací a počtu lidí na něm, považuju za zcela plnohodnotné médium) tisíce fotek – profesionálních i amatérských, stejně jako videozáznamů. Letos bylo opět na co koukat a troufám si říct, že letošní ročník byl zase o něco lepší, než ten minulý. Libušín tentokrát překřtili z bitvy na „festival středověké kultury“, neboť si i orgové konečně uvědomili, že bitva je jenom jeden z článků řetězu (a podle mě zrovna ten slabší), který funguje jako záminka pro šermíře a lákadlo pro diváky – kde jinde uvidí naživo tolik bojujících šermířů pohromadě, než právě tady.

Kromě bitvy tak letos organizátoři přichystali i plnohodnotný, doprovodný program. Jasně že tu v minulosti semtam někdo na něco zahrál, ale letos jsem snad poprvé viděl souvislý program složený z hudby, tance a scénických, šermířských vystoupení (ano, byli to Berounští :D. To možná zmátlo pana redaktora z ČT). I letos bylo k vidění historické „ZOO“: Bylo tu několik výběhů různých řádů (johanité, templáři…), vikingů a ostatních zástupců RS (dorazil dokonce i Wothan, kterej se nad Libušínem spíš ofrňuje), prostor tu měla pražská hotovost. Ta zde byla údajně naposledy jednotná, od příště bude rozdělena na dvě frakce. Prý se dělí na „radikálnější a umírněnější“ (přesně to nevim, ale tenhle druh příměru mě podle jistých zkazků přijde nejtrefnější).

A kde bydleli Dačičtí? Inu daleko, abychom nekazili LHčkařům výhled :o). Ačkoliv, abych nám nekřivdil, i my jsme letos zaznamenali vcelku slušné zlepšení a dostali tábor alespoň do rámce koukatelného minima. Největší podíl na tom má asi Regiment zemské hotovosti, kde jsme každý z nás nasáli alespoň stopové množství LH fašismu (a neřikejte, že né, každej to hluboko v sobě podvědomě cítíme) a tak se třeba Gelefier jal vyhrožovat, že každého nekostýmovaného, či petku svírajícího jedince, vyžene plamenným mečem z tábora. Všechna čest, z větší části se mu to podařilo. Neúspěch zaznamenal akorát u týpků, který jsem vůbec neznal a který k ránu poblili Hráběmu stan. Kde se tam u nás vůbec vzali?

Bitvu jsem si letos vážně užil, byla neuvěřitelně dlouhá (stejně tak nácvik, ten jsem si už tolik neužíval). Tak jako letos, jsem si nezablbnul už drahmo let. Šiky byly navíc rozděleny tak šikovně, že ve většině případů šly pyčovkáři proti pyčovkářům, řády proti řádům a ostatní zběř, zvaná toliko „volní radikálové“ (vivat Radikál!), ke kterýmžto jsme se hrdě hlásili, šli proti podobně složenému šiku jiných „Radikálů“ na straně druhé. Bitva mi tak přišla líp vyvážená a pro mě „šermířsky“ zajímavější. I letos byl učiněn pokus o několikastupňové velení a ani letos se ho zatím nepodařilo zrealizovat tak, aby nějak zvlášť fungovalo. Alespoň v naší Radikální řadě ne. Radikálům jako celku velel Wang, který měl pod sebou ještě další tři velitele (jeden z nich byl Gelefier), každý měl na starost jednu třetinu šiku. Naše část podle mého fungovala v pohodě, avšak Krašováci, situovaní na druhé straně šiku, prý trpěli bezvládím. V bitvě tak vznikala spousta nelogických situací a náš fraucimor v diváctvu poukazoval na dlouhé a nudné prostoje v dění na bojišti.

Problém bych neviděl až tak ve velení, jako spíš v tom, že velet hordě lidí, neuvyklých nějakýmu bitevnímu řádu, je dost těžký. V bitvě na Bílý hoře nás bylo cca stejně a na place byl chaos rozhodně menší. Této akce se však účastnily víceméně jen secvičené vojenské útvary, které jsou přeci jen disciplinovanější. Co však měli na BH zmáknutější byla komunikace – poslové v bitvě měli umně schované mikroporty.

Zvláštního využití se bohužel nedočkal naprosto impozantní val s vodním příkopem, který fungoval opravdu jen jako kulisa, navíc zastrčená tak, že na ní skoro nebylo vidět. O táboře za ním nemluvě. Idea výborná, ale příště bych to šoupnul alespoň o sto metrů blíže ke středu bojiště a alespoň maličko ho do dění zapojil. Chápu, že z bezpečnostních důvod není možný se tlouct nad dva metry hlubokým příkopem, navíc plným vody, ale nějaký druh zapojení do děje by si kulisa určitě zasloužila.

Ale jak říkám – já jsem byl s bitvou nadmíru spokojen. Odešel jsem z ní natolik zničen, že jsem se horko těžko doplazil do tábora, na volnou bitvu a kruh zrady už mi nezbyla energie. Příště se asi musím trochu šetřit :-/.

Zbytek Libušína probíhal tak, jak jsme zvyklí a jak ho máme rádi – ženy, víno (medovina, pivo, rum), zpěv, kuchyně bří Jejkalů a Podlešínské uzeniny. Táborový oheň se nám letos rozrostl o jedno-mužnou výpravu z řad Helios Argenteus (dorazil Ondra. Se svojí účastí na českých akcích začínají Heliosáci hezky pianko, zdá se) a o Michala Cee s Aničkou. Ty dva už od udělení korbelu (rozuměj – čestného členství) dělí snad už jenom návštěva našeho korbeláře Štenbery. Z tábora johanitů je vyhnal dle mého dost kontroverzní výnos, zakazující ženy v táboře (pouze po trvání akce, ale i tak mi to přijde divný). Docela by mě zajímalo, co bude velmistr dělat, až si někdy taky najde ženskou. Asi tomu nerozumim, ale v těhle ohledech – díky bohu za Regiment. Díky jeho koncepci tam podobný koniny řešit nemusíme.

Já jsem na akci trpěl obvyklou Dačicko-Krašovskou schízou. Na pokec jsem musel navíc zajít za Švédem, za Vendolama, za Václavem, od kterýho jsme tu odkoupili mušketu, za Pavlixem, kterej se tu jenom mihnul….lítal jsem tam jak hadr na holi, abych se zase po dlouhý době viděl s tou spoustou lidí, který mám rád a který jsem zase rád viděl.

Prostě to zase jednou byla parádní akce, která zase strašlivě rychle utekla. Moc jsem si jí užil a jsem rád, že jsem se jí zasejc mohl účastnit. Akorát tu ranní kocovinu, tu bych Vám nikomu fakt nepřál.

–Mathy–