Historie skupiny
Dějství první (L.P. MCMLXXVI – MCMXC)
To je skutečně velmi dávno. Hlavním hrdinou tohoto vyprávění je Standa Bartoň, který současnou skupinu vede. Onen slavný den nastal v roce 1976(9?). Tehdy několik sportovních šermířů založilo skupinu scénického šermu pod vedením tehdejšího mistra Československa v šermu šavlí Františka Dvořáka. Tehdy se poprvé objevili Přátelé pana Mikuláše Dačického z Heslova, název, kterýžto vymyslel právě pan Dvořák. Důvodem byla sympatie k tomuto renesančnímu mysliteli, nejenom co se vína a žen týče, ale co se týče i jeho šermířských schopností a literární tvorby (připomeňme, že napsal básnickou sbírku Prostopravdu a Paměti). Tato skupina byla jedna z prvních, která přišla s uceleným programem – v té době totiž byly v kurzu jenom ukázky z různých dob. Kromě toho také mají na svědomí první šermířský muzikál (účinkovali například i Josef Kemr nebo Pavel Zedníček; a vše se dělo v prostorech a za pomoci československé televize).Tato skupina ukončila svou činnost po revoluci, někdy v roce devadesát, pro zaneprázdněnost jejích členů, kterým se pádem komunismu otevřela možnost pro uplatnění, k čemuž předtím neměli prostředky ani prostor.
Jenom dodejme, že Standa Bartoň poté nějaký čas šermoval ještě se skupinou Bohemia, ale po třech letech tuto skupinu opustil. Díky tomu můžeme začít dějství druhé tohoto příběhu.
Dějství druhé (L.P. MCMXC – MMI)
I tato kapitola se odehrává převážně v dávné minulosti. Místem děje jsou letní tábory pro mladé sportovce, které měla pod patronátem pražská Bohemka. Na jednom z těchto táborů se z mnoha různých nevysvětlitelných důvodů objevila skupinka tehdy ještě dětí, které měly stejný zájem. „Byli jsme taková dračákovská klika,“ smál se Gelefier, když vyprávěl. Tam se seznámili. Zjistili, že se zajímají o fantasy, začali spolu šermovat. (Zde se na ně také postupně nabalili Riki, První GawainBrouk a Malá Slonová, čímž položili základy pozdější veledůležité „neželezné“ frakce skupiny.) Všiml si jich Roman Čecháček, jeden z vedoucích, který k šermu také přičichl, a pozval kluky na tréninky. Tam se seznámili se skupinou, ve které se objevil i Standa Bartoň a zde se obě skupiny setkávají. Tato skupina nesla staré jméno skupiny, ale příliš dlouho nevydržela. Opět z důvodu zaneprázdněnosti členů. Proběhlo několik vystoupení (např. křtění nového alba hudební skupiny Klíč). „K začátkům na Bohemce neodmyslitelně patří i Brouk, Slonova a já,“ dodává Riki. „Byly to krásné doby, kdy se železná část dačických od té ostatní poznala pouze tak, že měla ve svém držení lehce zašpičatělá a jakousi záštitou opatřená pera z auta.“
Kluci (Gelefier, Blackie, Štěpán, později se k nim přidal PJ) však plni elánu zůstali věrni jménu skupiny, i když se orientovali spíše na dřevárny než na vystoupení a železný šerm. V té době pak pamatujeme například vystoupení v Chocni u příležitosti vodáckého plesu.
Někdy z té doby pocházejí dokumentární fotografie v naší galerii (viz 3. generace)
Dějství třetí (L.P. MMI – MMIV)
„Dačičtí“ jako skupina, která jezdí na dřevěné bitvy a na larpy, existují tedy poměrně dlouho. A také tak skupinu většina lidí zná a vnímá. Dačičtí se velmi často objevují v rolích „cépéček“ – tedy osob, které hýbou dějem příběhu. Klika s Angmarem (zlínští skřeti, velmi známá skupina v komunitě dřevěných šermířů) také nese své plody. Málokdo má za sebou dvě tři velké akce a neví, kdo jsou Dačičtí. Za této situace se začíná psát novodobá historie – po dlouhé odmlce se skupina obrozuje jako skupina historického šermu.
Bylo to někdy na jaře roku 2003 a vliv na to má několik okolností. Jednak ty, kteří k železu přičichli trochu více, již přestává bavit nečinnost a touží po změně. Po návratu k šermu. Na scéně se opět objevuje Standa s úmyslem dát dohromady fungující skupinu scénického šermu. Také Roman Čecháček je u toho, i když vzhledem k náročné práci nemá čas a po chvíli zase ze scény mizí, nicméně jeho přítomnost určitě udělala také svoje. Vliv na to možná i nabídka, se kterou přišla Mája, že ve Francii mají zájem o šermíře, a bylo potřeba nacvičit nějaké krátké vstoupení. Sešlo se tak několik lidí, kteří se chopili této příležitosti. Kromě původních Dačických (Gelefier, Hnědooký, PJ; Štěpán mezitím našel jinou skupinu, kde se věnuje šermu profesionálně) se objevují i nové tváře (Honza a Jirka Sichovi, Mathy, Katka Skoupá, Roggy). Po letních prázdninách začíná skupina fungovat a začínají pravidelné tréninky v Dolních Počernicích. První veřejné vystoupení je také jako návrat do minulosti – vodácký ples v Chocni.
A co pak? Vždyť tato kapitola zdaleka nekončí. Jsme v kontaktu s rodem Dačických, kteří byli nakonec naši činností potěšeni a možná z toho vzejde něco dalšího, máme již několik nabídek na další vystoupení a zatím ještě zbývá spousta elánu. A my poctivě trénujeme, aby bylo o čem vyprávět vnoučatům, až budeme sedět u krbu a vzpomínat na staré dobré zlaté časy, kdy jsme byli skupina scénického šermu Přátele pana Mikuláše Dačického z Heslova.
— Roggy —
Dějství..další (L.P. MMIV – 2008)
(latina mi nikdy nešla :o) )
Kdysi hlavně dřevěná skupina se začíná pomalu orientovat spíše na železný šerm a na šerm jako bojové umění. Třeba letos (08) jsme dřevárnu zvládli snad jenom jednu – Kamelot. Kdežto železných akcí bylo bezpočet.
Máme konec roku, léta páně dvoutisícího osmého, a tak jsem se po vzoru našeho patrona dal do zapisování pamětí i já. Od doby posledního zápisu se ve skupině událo mnohé. Ke skupině přišla a zase odešla spousta lidí, došlo k jednomu sňatku (PJ) a dokonce i jednomu porodu (Riki+Mája)! Za tu dobu máme za sebou možná už i pár desítek vystoupení (což je moc i málo, záleží na úhlu pohledu), bezpočet bitev (na ty jezdíme i individuálně, takže konkrétního počtu se asi nedobereme), několik dřeváren a spoustu dalších příjemných akcí.
Jinak co se členů týče, tak Dačických je spousta. Ve skupině jsem už šestým rokem a ani teď nemůžu říct, že znám vážně všechny :o).
Co se šermujícího jádra týče, tak nás asi nadobro opustil Bleký. Jestli už ho přestalo bavit šermovat, nebo se nervovat s vystoupeníma, těžko říct. Ale aspoň na družící akce občas zajde. Je to škoda, tréninky přišly o jednu příjemně běsnící perzónu.
Odešla nám Káťa. Čas, vzdálenost a tak. Zkrátka, život je otázkou priorit.
Taky se nám skupinou prohnala Gabča, která nás po dvou letech bohužel taktéž opustila. Donutila jí k tomu smrtící překombinovanost jejich koníčků a doslovný zápal k šermu, to když se nám ošklivě popálila při vystoupení. Dle mého názoru to bylo částečně tím, že nestíhala tréninky, proto souboj, který měla, nebyl secvičen tak úplně jak by měl. A to nakonec skončilo katastrofou.
I Pavlixe potkáváme už jenom na akcích.
Ale naštěstí od nás lidi jenom neodcházej, semtam se podaří i někoho natáhnout. Třeba přes Roggyho k nám přišla Bára. Prvně jsem jí viděl tuším na Libušíně a asi po půl roce už byla nedílnou součástí skupiny :).
Rovněž mě se konečně poštěstilo nalézt spřízněnou duši. Verčino hlavní působiště je u Pánů Krašova, ale nebrání se trénovat i s námi. Párkrát jsem jí vytáhnul na trénink, ale zatím je moc brzo vznášet nějaké závěry. Vše ale zatím vypadá veskrze pozitivně.
Největšího rozkvětu došla asi fire-sekce. Jenom letos v létě jsme měli vystoupení skoro 2x měsíčně! Točili jsme Hace na koncertech, na dětských táborech nebo třeba na akci, na kterou nás pozval náš kamarád Jirka Pobuda.
Dál se nepravidelně účastníme fire-srázků Triba Fuega, a teď zrovna plánujeme zavést regulerní fire-tréninky. Jsme prostě fire-akční!
Kéžby nám to chtělo vydržet.
Ani na šermířské scéně nezahálíme. Letos jsme vystupovali na Trojském Vinobraní, které jsme sice vloni vynechali, ale jinak tu máme už tříleté angažmá. Též historického dne na Okoři jsme už prakticky nedílnou součástí (nebo si to alespoň vzpupně myslím). Dále se s námi počítá příští rok na Černošických Alotriích!
Změn doznala organizace tréninků. Standa s námi trénuje víceméně už jen na vystoupení a moc nešermuje. Vymlouvá se na bolest kloubů, loupání v kříži a občasné úniky moči. A přitom mu ještě není ani šedesát :-/ (tak tohle si vyžeru :D). Ale abych si ho zas udobřil, plánuje s ostatními starými mistry (pamatuju si akorát toho z Regiusu) velké vystoupení ala Tři mušketýři po třiceti letech.
Tréninkům teď velí Gelefier (pokud se zrovna netrénujeme vystoupení). A musím říct, že tak poslední dva měsíce (teď je prosinec 08) jsou tréninky daleko zajímavější. Jelikož se Gčko účastnil několika semninářů a šermířských soustředění (no prostě se aktivně zajímá :o) ), dělá nám teď velkého šermířského Senseie.
Kromě šermu chodíme ještě Bára, Gelefier, Roggy a já na taijustu, thai-chi a jógu. Tady si dál rozvíjíme náš pohybový aparát a učíme se být ti správní ninjové. Jo a ještě používat svoje „hara“, málem bych zapomněl.
Za zmínku stojí i naše stránky, které prošli spletitou historií. Původní verzi psal Gelefier na gymplu a ve své době byly hypermoderní, protože už pokrokově používaly kaskádové styly. Něco změnil Riki (přičemž stránky Hakky zůstaly dodnes v nezměněné podobě – je to něco jako Webový Wothanburg, protože se tu stále lpí na starých tradicích a rituálech). Pak na dlouhou dobu převzal štafetu Roggy, v jehož době začaly vznikat první obsáhlejší články. Nakonec převzal štafetu Mathy, kterého „Dačweb“ a jeho tvorba nadchla natolik, že se dnes živí jako webový kodér, přičemž si zakládá na tom, že „Dačweb“ je vlajková loď jeho schopností a dovedností.
A jak to s námi bude dál? Jo, to neví ani sám pámbu. Ale nevzdáme se bez boje!
— Mathy —