Libušín (22.4-24.4. 2005)
Našlo by se velmi mnoho chyb. Možná ani prsty obou rukou by nestačily na jejich vypočítání. Ale přesto to byl úžasný víkend a moc hezká akce, na kterou se opět hodně dlouho nezapomene.
Stejně jako před rokem jsme se pustili do závodu o čas a o místo – přestože akce začínala až v pátek, vypravili jsme se o den dřív. A vyplatilo se to, protože jsme našli jedno z mála hezkých místeček pro náš stan, což by se nám v pátek už nepodařilo.
Krom toho jsme v pátek mohli jen odpočívat a popíjet, hodovat a bavit se, zatímco většina ostatních teprve přijížděla. Měli jsme kuřátka a kotletky, seděli jsme u ohýnku hned vedle našeho nového stanu a měli se moc dobře. Dokonce i stůl jsme si přivezli a lavice jsme měli, takže jsme nemuseli sedět na zemi. Oproti loňsku jsme se měli jako páni.
Pátek byl odpočívací a povídací, také hrací a zpívací a vůbec takový pěkný. Ale teprve v sobotu se začalo něco dít, nejdříve nácvik, jeden a ne moc dlouhý a poté takové to korzování a prohlížení všech možných věcí, co stánkaři přivezli, potkávání spousty lidí a čekaní na bitvu. Ta měla být letos prý mnohem lepší a vůbec úplně super a nejlepší bitva, jaká kdy na Libušíně byla… alespoň to tak prezentovali. Ale nevím, nevím. Mě to přišlo takové… ne tak geniální.
Libušín se vrátil k hezkým kulisám a jednoduchému pohádkovému příběhu. Hodný král a zlý král, však to znáte. Dlouho se něco vyprávělo, pak přišla jedna armáda, dlouho se něco vyprávělo, přišla druhá armáda, setkali se, deset minut se řezali, konec, děkovačka.
Kdybych byl normální divák a za tohle platil vstupné, asi bych se domů vracel trošičku otrávený. Během ani ne čtyřicetiminutového představení jedna jediná šarvátka? To je trošku málo. Musím uznat, že scénář samotné bitvy nebyl špatný, hezky udělaný; bitvilo se celkem dlouho, ale celé mi to přišlo špatně rozvržené, nevyvážené, bez gradace a bez pointy. Pointa sama o sobě, když nemá nic, co by jí předcházelo, není ani pointou.
Na druhou stranu, lidi co byli v bitvě, si to prý velmi užili, nicméně to není bitva pro šermíře, ale pro diváky, mám takový pocit. Nu, možná jsem ale už jenom trošku víc náročný a čekám něco, co takováhle akce nikdy neslibuje.
Já vím, že to zní negativně, ale tak moc rozladěný jsem zase nebyl. Navíc atmosféra celého víkendu opravdu stála za to, a to i když si šermíři v táboře na dálniční zácpu, protože procpat se mezi parkujícími auty k vlastnímu stanu bylo občas značně obtížné.
Večer se opět hrálo, opět popíjelo a oslavovalo, opět nebyla nouze o setkání se známými a vůbec to byl klasický libušínský večer.
Neděla patřila balení a odjezdu a následně vaně a měkoučké postýlce, kde se doháněl spánkový deficit. A taky sumarizování. Těšil jsem se jako malý kluk už několik týdnů předem. Zklamaný jsem nakonec nebyl.
Libušínem konečně začalo jaro.
— Roggy —