Dětský den v Městské knihovne v Praze (středa 30.5.2007)
Bylo nebylo, jednoho krásného dne za námi na tréninku přišel Roggy, jestli by se nám někomu nechtělo někde po Praze jentak krátce vystupovat.
Jelikož to bylo dost na rychlo, čas jsem měl jenom já s Kolíkem, tak jsme se dle instrukcí v inkriminovaný den vydali do smíchovské knihovny. Musím říct, že když jsem tehdá vstoupil do knihovny, s krosnou ověšenou zbraněmi a kostýmy, tak mě málem trefilo, protože jsem si celou dobu byl stoprocentně jistý, že jediní praštěný kostýmovaný lidi tam budeme my, Dačičtí. Jaké bylo moje překvapení, když u stolu při vstupu do knihovny seděla čarodějnice s obrovskou bradavicí na nose!
Akce byla moc pěkná, místní měli pro děti vymyšleno spoustu aktivit, jednou z nich bylo, že měli papír a obíhali knihovnu a porůznu hádali, kdo je která pohádková postavička či bytost. Čimž mátli hlavně mě, který se až potom dozvěděl, že má dělat neviditelného a posílat všechny za princem Roggym. Co se Dačického programu týče tak první přišel na řadu Roggy s Bárou, kteří sehráli svůj velký dramat plný zvratů, draků a zakletých princezen. Děcek bylo všude plno, věkový průměr tak kolem pěti, vypadali vcelku spokojeně a fakt, že byli ti dva „za oponou“ slyšet, naznačovalo, že se těšili i jisté pozornosti ze strany svého mladého publika. Pak jsme přišli na řadu i Koliik a já, kteří jsme vybalili všechny naše zbraně a části zbrojí a vydali ja na pospas…pardon…na výstavku, aby si je děti mohly prohlédnout. Koliik měl i malou přednášku, kdy jsem, ač vědouce přikyvovaje, opět zjistil, jak málo o svém koníčku a o věcech, které na sobě nosím, vím. Prostě – člověk se pořád učí :o). Potom jsme předvedli malou ukázku – Koliik coby pán, já coby panoš – jak kdysi probíhal takový trénink v šermu a v onom stísněném prostoru knihovny jsme předvedli krátký souboj (a fakt jsme nic neroztřískali!). Potom dokonce proběhl krátký rytířský trénink, kde se mohl každý začínající rytíř dozvědět, jaké to je držet meč, jakže se to asi přibližně seká na hlavu, kryje a nakonec byl každý slavnostně i s ceremonií pasován na rytíře.
Akce byla pro nás a doufám, že i pro děcka, příjemným spestřením dne, po akci jsme s Koliikem vyfásli studenstkou pečeť, s hubou upatlanou a srdcem spokojeným jsme vyrazili zpět do svých domovů.
–Mathy–