Choceň (6.-8.3. 2001)
Je to nějaký čas, co jsem takhle seděl ve své oblíbené vinárně U Sudu, a vychutnával zasloužený pohár jiskřivého červeného vína. Pomalu jsem pozvedl číši a připil ku slávě naší vlajky pověšené na zdi, když tu mě z mého zadumání vytrhl Štěpán a suše prohlásil, že asi tak za měsíc máme vystoupení v Chocni. Když jsem se dostal z pod stolu, kam mě srazil ve snaze zabránit mému udušení vínem, které mi v té chvíli překvapením zaskočilo, dozvěděl jsem se podrobnosti.
Budeme vystupovat na prvním vodáckém plese v Chocni !!!!
Když jsem si to rozmyslel, došel jsem k závěru, že to možná nebude tak strašné, jak jsem si původně myslel. Měl jsem pravdu bylo, to ještě horší. No ale protože jsme Dačičtí a tudíž nejlepší, tak jsme to zvládli a horečná příprava a trénink vyvrcholily den před odjezdem. Druhý den jsme brzo ráno (no aspoň někteří) vstali a vyrazili do Chocně. Cesta proběhla poněkud netradičně, bez zpěvu, spíše by se dalo říct, že jsme ji prospali a to celou. V Chocni už visely obrovské cedule oznamující světu, že konati se bude ohňové vystoupení a další taškařice. Ty se opravdu konaly. Večer, jen co slunce zapadlo, jsme stáli na náměstí. Přišlo docela dost velké množství lidí (někdo jim totiž řekl, že bude ohňostroj). Na náš pokyn zhaslo světlo a šou začala. (No to snad znáte ohně, buben, řetězy a tak). Myslím, že i ti, co čekali ohňostroj, nebyli zklamaní. I přes drobné nehody (Hnědooký si upálil obočí a kdyby měl, tak si určitě spálil i fousy) to dobře dopadlo a na nás čekalo naše hlavní vystoupení.
Vystoupení samé proběhlo přímo na plese. Vyhnali jsem tancující páry z parketu a nastoupili jsme s naší historií. Pod vznešeným názvem „Pravda o křížových výpravách, aneb střízlivý nás nedostanou“ se skrýval příběh krále Richarda Lví srdce.
Chrabrý král odjíždí z rodné Anglie a zanechává svojí věrnou choť v rukou dobrého správce (můžete věřit, že se králi o choť se staral tak dobře jako by se staral král sám). Král po mnohých útrapách připluje na svém kajaku (pardon, korábu) na Kubu kde se ho zlý zkorumpovaní domorodci pokoušejí uvěznit stejně tak jako krátce předtím naše známe politické osobnosti. Ovšem král vyvázne z nebezpečí a pokračuje (s velkou bednou pravého Kubánského rumu) na své cestě do svaté země. Bohužel cesta se mu zdá příliš dlouhá a tak skončí v jakémsi městečku Chocni zvaném. Zde se nakonec i přes drobná nedorozumění spřátelí s místními velmoži, kteří ho obdarují zásobou pravého Choceňského rumu, který je v Chocni na plese vždy k dostání za neuvěřitelné nízké ceny (tohle byla skrytá reklama). Král dojat takovou pozorností se loučí s Chocní i s přívětivými místními obyvateli a odplouvá zpět do své rodné Anglie.
Samozřejmě jsme jenom neřečnili, ale také ve vhodných okamžicích provázely vystoupení šermem. (většinou boje mečem nebo holemi). Po tomto zlatém hřebu večera pokračovaly už jen obvyklé radovánky. Tančili jsme až do rána, protancovali střevíce a pak šli spát a druhý den putovali zpátky do Prahy. Akce ta se považuje za velmi vydařenou a myslí si to asi i Choceňští, kteří nás požádali abychom vystupovali i další rok a tam …
Ale to už je jiný příběh …
Dobrou noc děti.