13. historický den na Okoři (9.5.2009)
Ná hradě Okoři, svěěětla už nehoří,
šermířská cháska šla už dávno spát.
Tá měla ve zvyku, Gčko i Koliiku,
každej rok před lidma šermovat.
Tóói Tóóiky tu měli funglové
a smrad z hradu zmiz (z hradu zmiz).
Tam zapadli Raveni, alkoholem znaveni,
ráno budou s kockou bědovat!
Toť hudební předehra k naší oblíbené každoroční akci. Hmm, jak bych vám letošní akci shrnul? Občas to bylo o nervy, občas to vypadalo, že vůbec nevystoupíme. Ale vystoupili jsme! A podle mě to nebylo vůbec špatný!
Pátek
Už odjezd z Prahy byl zajímavý. Sklad na Florenci jsme obrátili vzhůru nohama a zpět. Objeli jsme 3x dokola Prahu – byli jsme v Počernicích a byli jsme u Gelefiera doma (kousek od Kačerova), ale kostým na hlavní postavu našeho vystoupení jsme prostě nenašli. Kam se asi tak mohl podít? Ještě že máme několik kostýmů v zásobě.
Odjížděli jsme, vědouc, že nemáme jednu vcelku vitální rekvizitu na fireshow. Odjížděli jsme a věděli, že PJ má zítra službu a že sám neví, jestli se dostaví na vystoupení včas. A jestli se vůbec dostaví. To všechno jsme věděli a stejně jsme měli víru, odvahu a hlavně tu drzost vysmát se osudu a v ocelovém oři vyrazit na cestu za dobrodružstvím na XIII. ročník akce „Historický den na Okoři“, kterýžto každoročně pořádá šermířská skupina Raven z Kladna.
Za celou historii, co na Okoř jezdím (už jsou to tři roky po sobě 😉 ), jsem letos poprvé nepřijel v pátek, takže vám bohužel nepovím, co přesně se tam dělo. Pátek jsme totiž trávili v Podlešíně, kde jsme naháněli fireshow, na jejíž trénink jsme se nebyli schopní pořádně sejít. Většinu tréninku na nás pršelo, ale ani to nás neodradilo.
Sobota
V sobotu dopoledne jsme se porůznu přitrousili na místo určení. Gelefier, Martinka, Verča a já jsme přijeli jedním autem asi první. Po nás přijeli ještě Standa s Michalem, Roggy s Bárou a dorazil i Kong. Přímo při vystoupení jsem potom z pódia zahlédl tváře, které bohužel nevídáme až tak často, přišla se na nás podívat a chvíli s námi poklábosit i Gabča. Akci nevynechal ani Pobuďák (já to pořád řikám) a do řeči jsme se dali ještě s Amazonkou – hvězdou šermířského amatérského stříbrného plátna.
Přijde mi, že lidí na Okoři každoročně přibývá. Letos tam vážně nebylo k
hnutí. I v zákulisí, kde dokonce přibyl jeden historický stan. Lidi. Všude lidi. A taky šermíři.
Jako každý rok tu byla střelnice, kde jsme vypomáh
ali, byla tu i zbrojnice a, jako každoročně, kopa stánků. Oproti minulejšku přibyla tuším mučírna. Dle ohlasů diváků se prý moc líbila. Kam ten svět spěje?
Čtvrt hodiny před naším vystoupením dorazil PJ. Jelikož jsem v poslední době v kontaktu s Ravenama hlavně já, měl jsem většinu vnitřností v kalhotech až do poslední minuty. Což je pořád ta lepší varianta, protože kdyby nedorazil, měl bych je porůznu přibité k okořské bráně. Prostě je to frajer, neb ačkoliv mu to v práci nepřímo zakázali, tak se sebral a stejně přijel.
Vystoupení proběhlo vcelku v pohodě. Texty nevázly, šermy se dařily, jenom Gelefierovo moudí málem prodělalo katastrální řízení (za což se na mě pozbytek vystoupení mračil i mimo scénář), ale jinak vše vpohodě, i diváci nás přijali kladně. K vystoupení nám přispěli i hudebníci – Koliik se svojí kvinternou a zpěvem a Bára se svojí flétnou.
Po našem vystoupení jsme se už jen porůznu trousili po hradě. Kong pomáhal na střelnici a já jsem naší novou kamerou dokumentoval dění.
Nejvíc smutná část přišla s oficiálním závěrem celé akce. Tu jsem dokonce sfilmoval. V části, kdy se četly účastnící se skupiny a která fungovala jako děkovačka všem, se na nás při čtení prostě zapomnělo. Asi to bylo tím, že jsme se letos účastnili jenom s jedním vystoupením (chybělo to gotické), tak nás prostě vynechali a nepřečetli nás. Klucí stane se. Kéž byste na nás chtěli nezapomenout i napřesok.
Fireshow
A přišel večer. Ten co se koná jenom pro nás vyvolené, pro Nás šermíře, účastnící se programu celého historického dne. Tady se večer měla konat naše velkolepá fireshow. Letos jsme si dali vážně záležet. Už jednou jsme sice měli ohňovku s příběhem, ale letos poprvé jsme jí měli dabovanou od velkého Jirky Pobudy. Letos jsme měli poprvé epický příběh, legendu o Prométheovi. Pojaté to bylo vážně ve velkém, ve scénáři nám chybí už jenom tisíc hořících slonů. To jsme ale zavrhli, bylo by to bylo moc nákladné na palivo.Samozřejmě ani ohňovka se neobešla bez karambolů. Nejdřív nám vytopili náš fire-obchůdek, takže nepřišly vějíře. Tudíž pták, který měl klovat Prométhe
ova játra jaksi neměl perutě, na kterých by přiletěl. Naštěstí se nám to podařilo úspěšně zakamuflovat. Pták mě sice neohlodával, zato mě, coby Prométhea, přivedl k výkonu trestu Minotaurus (čímž jsme alespoň zůstali v rámci antiky). Kong si to fakt užil a já trpěl víc, jak kdyby mě ohlodávalo hejno orlů s hořícíma křídlama. Do příště už vějíře vyrobíme ručně sami. Další legrácku nám přichystalo Gelefierovo auto. Těsně před vystoupením jsme si šli dát generálku na pole kousek od vsi. A jelikož jsme si autem celý předešlý trénink svítili a hráli muziku, tak když jsme vložili klíček do zapalování, neozvalo se ani „cvak“. Když jsme potom konečně našli manuál a přidělali Gelefierovo auto lanem k PJovu, po tom, co jsme málem přetrhli pásy (teď už víme, že s autem na laně se musíme rozjíždět velice pomalu), jsme dorazili zpět před hospodu.
Teď přišlo snad to nejhorší, všichni najednou jsme začali shánět startovací kabely a připravovat vystoupení zároveň. Přičemž jedna polovička Dačickejch byla přesvědčená, že vystupovat určitě nebudeme, protože sháníme kabely a hlavně protože už nás předběhli Rabidusáci (tuhle pasáž jsem taky nějak nepochopil, klucí od Ravenů). Druhá byla naopak přesvědčená, že vystupovat určitě budeme. Já jsem potom už lehce rezignoval na všechno. Naštěstí ona druhá polovička byla dost průrazná na to, aby vše nakonec zařídila ku prospěchu ohnivé show.
Ohňovka samotná – byla úžasná! Jirkův dabing je boží, muzika je moc pěkně vybraná, holky točej krásně, PJ je tyčkovej matador, já dělám, co umim, sparky sparkovaly…ale však já vim.. sebechvála smrdí :P. Zkrátka, jak se před vystpoupením všechno sypalo, tak se při vystoupení dařilo. Sklidili jsme velké ovace a dostali spoustu komplimentů. Prometheus určitě nebyl šlápnutí vedle.
A najednou byl konec akce. Všichni, kromě Báry a Roggyho, odfrčeli domů a já konečně přišel do hospody plný spokojenejch šermířů. Bylo po Okoři, jedenáct večer a já byl až nechutně neopitý. Ještě, že mám tak dobrý kamarády, který mě nikdy nenechaj ve štychu. Proto jsme se Švédem briskně zamířili k baru a nechali si ambulatně přinést pořádnou sklenku irské whiskey.
Potom nám ale hospodu zavřeli a tak následoval přesun. Každý jsme si na cestu, pro případ, že by nás přepadla náhlá žízeň, koupili lahev něčeho (v našem případě to byla medovina :o) ). Autobus nás odvezl zpátky na Okoř, kde jsme zbytek večera strávili s kytarou, djembíčkem a partou fajn lidí. Muzicírovali jsme dlouho do noci…
Neděle
Neděle jsou na Okoři vždycky stejný. Píšu je sem už víceménně kvůli závěru. Stromy šuměj moc nahlas, země se houpe a potůček pod hradem je najednou nějak lákavější. Možná v něm tečou splašky, ale rozhodně je absolutně bez alkoholu!
Nuže, co tedy závěrem? Okoř jsem si už zařadil do tý kolonky, kam dávám Libušín. Je to každej rok a každej rok se sem neuvěřitelně těšim, protože je to tu vždycky moc fajn
–Mathy–
PS: Kostým Dačického už vyplaval! Jistý náš nejmenovaný člen, který se nás poslední dobou trošku straní, si ho vypůjčil na jakousi svou akci, aniž by dal vědět. Byl mu odebrán klíč od skladu :o).