Knihovna (21.3. 2009)
Tak máme za sebou první vystopení letošní sezóny. Nebo spíše takové mini-vystoupení, v knihovně se totiž človek nemůže ani moc rozmachovat (vzpomeňme příkladně jistou scénu z filmu Mumie), ani moc řvát (Pšššt!).
Podobných vystoupení máme za sebou už víc a nejen v knihovně na Smíchově. Roggy má totiž v městské knihovně post koordinátora krvavých šou (má to určitě i nějakej vznešenej a nicneříkající název) a podobně jako ve starověku, zpestřuje plebsu dění v pražských knihovnách všemožnými kulturními vložkami. Jen narozdíl od starého Říma zve na zábavy ne gladiátory, ale svojí skupinu, která se čím dál tím víc začíná psát „Dačičtí“ i na plakátech (zřejmě si už nekdo všiml, že název naší skupiny zabírá na letáku mnohdy víc místa jak text s informacemi. Třeba si ho lidi konečne zapamatujou správně a nebudou nám ho furt komolit :o) ).
Co bych tak mohl k vystoupení napsat… Připravenost na vystoupko se příjemně zvyšuje, určite máme ješte mezery, ale minimálne už máme každej daný, o čem kdo před našimi malými diváky bude povídat. A že je to pokaždý z voleye, protože zrovna dneska tam byly děcka v průměru kolem šesti let, takže kdyby se člověk rozpovídal nějak zvlášt odborně, asi by na nás koukaly dost vydešeně (pro rejpaly – ano nemnozí by toho byli opravdu schopní, ale rozhodně u nás tací jsou!).
Zrovna dneska se slova chopili hlavně Roggy, Koliik a PJ. Já, ač jsem studoval, jsem se ke slovu nijak zvlášt nedostal. Což je možná i dobře, jak říkám „Já jsem tu hlavně na manuální práci.“
Z mého pohledu to měl nejzajímavější asi PJ. Ten se opět jal povídat o středověkém stravování a stolování, ale tentokrát i s názornými ukázkami tehdejší kuchyně. Takže každý z návštěvníků (i šermujících, kteří nestihli snídani) mohl ochutnat vařený hrách s medem, sypaný perníkem; bramborové placky s tvarohem a podobné delikatesy.
Proběhly i nějaké šermy, ale za moc to nestálo. Dýky PJ vs Roggy ještě trochu co k čemu byly, přecijenom už ten souboj odehrávají nějaké dva roky, zato kordy jsem s PJ jel na veřejnosti prvně a ještě s jiným typem zbraně, než jsem zvyklý..no škoda mluvit. I tak se ale obecenstvo tvářilo spokojeně.
Občas mi tu vháněli úsměv do rtů malí rozumbradové. Jeden, bylo mu tak deset, se tam začal vážně bavit tuším s Kongem a rozebírali, jak vypadaly vikingský přilbice (rohy ano/ne). Tolik k teorii o úpadku vzdělání dnešní mládeže :).
No a potom přišla dětmi vždy nejoblíbenější část, na kterou má patent Roggy (ačkoliv já bych mu spíš než patent dal jednu do zubů :D) a do nejoplechovanějších si mohli děcka libovolně bouchnout něčím těžkým, že nás to prej stejně nebolí. Sigfried z Densele by na to řekl, že tahle služba učí pokoře. Když do mě a Konga ti špunti (se zvláštním zábleskem v očích) mlátili našima zbraněma, cítil jsem se vskutku pokořen :D.
No a potom si mohl každý navlíknout kus zbroje, potěžkat meč, zkusit si helmu a zjistit, jak velký prd z nich je vidět.
Zkrátka byla to zase jednou klasická knihovna. Dětem jsme udělali radost, my měli radost, že oni mají radost a tak jsme vlastně všichni měli radost a byli jsme díky tomu rádi a dobře naladění.
Další, svým způsobem Dačická akce se toho dne pořádala v Music Clubu Matrix na Žižkově, kde hrála Hakka Muggies.
Na Hakku už nějaký ten pátek chodím a koncerty se mi líbí čím dál tim víc. Od posledního alba přibyly tři nový songy, který už ale stejně většina stálého Hakáckého publika zná zpaměti a tak mají koncerty Hakky vážně úžasnou atmosféru. Kapela s obecenstvem na sebe zároveň reagujou, Wang pokaždý strhne velkou, pódiovou skákací akci a prostě je to vždycky moc fajn. I bez ohně O:-)
–Mathy–