Běchovice – 16.6.2009
Ač jsme si mysleli, že letošní sezóna nebude nijak zvlášt nebytá, opak je pravdou. Další místo, kde mohli diváci shlédnout představení o našem patronovi, Mikuláši Dačickém z Heslova, byly Běchovice.
Dostali jsme se sem úplnou náhodou a co víc – na doporučení. Jedna z paní vychovatelek z dětského domova v Dolních Počernicích (do jejichž tělocvičny chodíme trénovat), si na nás vzpomněla, když její známí / kolegové (bohužel neznám podrobnosti) plánovali program na akci pro seniory v domě sociálních služeb v Běchovicích.
Bylo to zvláštní, je to od naší tělocvičny asi 5 min jízdy autem. Už jsme vystupovali v Broumově, v Budyni nad Ohří, ale abychom si mohli dát generálku na našem obvyklém místě, stihnout v klidu oběd a zároveň vystoupit, to se nám jentak nepoštěstí.
Co se akce samotné týče, byla moc příjemná. Akce se účastnilo i sdružení Neposeda, pro účastníky byly tedy připraveny i různé hry – crocket, výuka žonglování, dokonce tu udělali i malý ring, ve kterém se člověk mohl popasovat v klání sumo. Velký obézně-nafukovací sumo-oblek zajišťoval, aby se člověk vcítil do té správné sumo-korpulence. Také tu hrála skupina „ogarů z Moravy“ – cimbálovka. Klucí z Moravy skoro určitě nebyli, ale tento fakt, ani to, že jim všem bylo kolem dvaceti, nijak nebránilo ve výkonu jejich „povolání“ a hráli moc pěkně. Dvoje housle, cimbálovka, kontrabas a flétna (snad jsem na nic nezapomněl).
No a co my? My jsme měli plac hned vedle. Měli jsme k dispozici celou louku, takže jsme netrpěli ani nedostatkem prostoru, ani tvrdým podložím při pádech. „Zákulisí“ jsme si vytvořili z naší přinesené zástěny. Ta chvílemi fungovala tak trochu jako plachta, takže jsme občas, když zadul vítr, zažívali krušné chvilky. Vše jsme ale nakonec úspěšně vyřešili velkou tubou lepící pásky. Nechápu, jak bez ní tehdá mohli žít. My bychom bez ní nepostavili ani stan na Libušíně. A vlastně ani lavice by nám bez ní nedržela pohromadě.
Tentokrát musím říct, že se nám vystoupení fakt povedlo. Až na pár drobností v textu, prakticky žádný kixy, v šermu žádný zádrhely. Všechno šlo, jak mělo. PJ konečně vzplál jasným plamenem, což se nám za celou historii hraní Dačického povedlo snad poprvé a při střelbě na ptactvo zazněl výstřel kdy měl. A jelikož to bylo z Michalový čtyři a čtyřicítky, tak ani pojem „rána jak z děla“ není až tak úplně daleko od pravdy :o).
Jen je škoda, že jsme tam tentokrát byli jak osamělý komando. Nebyli s námi ani naši muzikanti, ani naši nejbližší. Jedinej, kdo přijel a přímo nevystupoval, byl Michal (ten pomáhal s organizací).
Celou akci bych hodnotil jako zdařilou. Přišel se na nás podívat pan starosta, orgové byli moc příjemní a kdoví – třeba si na nás v budoucnu zase vzpomenou.
Heja hej!
–Mathy–