Letní tábor Svojanov 11.7. 2008
Tak máme za sebou další démonickou akci, tentokráte opravdu v roli démonů.
Velitel akce byl určen ten (respetiva ta), jak už se poslední dobou zažilo, kdo akci domluvil. Což byla v tomto případě Markétka. O cestě tam by se dalo říct, že byla dlouhá. To nám ale ani moc nevadilo, mohli jsme se totiž po dlouhé době volně vykecávat, aniž bychom tím nějak narušovali běh tréninku. Totiž většinou, když se vidíme, bývá to „žslužebně“œ. Vlak jsme opustili ve Svitavách. Tam nás vyzvedl táborový kuchař a řidič Karel se svým nerozlučným GPS kamarádem Mirkem (ten toho moc nenamluvil, střídmě se držel jen popisu cesty do tábora). Po cestě jsme projeli malebným městečkem Polička, s prý velice krásným historickým jádrem. Z auta jsme bohužel viděli pouze hradby, ohňová povinnost volala.
Samotný tábor se rozkládal uprostřed lesů nedaleko hradu Svojanova. Čítal něco kolem sto padesáti duší – asi sto dětí, zbytek velitelstvo. Nám bylo přiděleno soukromé apartmá v separovaném tee-pee. Pro mě tee-pee premiéra. Byl z něj krásně romantický výhled na letní nebe, který se po čas změnil v lehce hororový, to když hvězdičky vystřídaly blesky. Ale zaoceánští domorodci měli své bydlení zřejmě vymyšleno dobře, ráno jsme ani moc mokří nebyli.
Akce
Ale abych nepředbíhal. Naše firshow byla součást zakončení celotáborové hry, která se nesla v lehce satanistickém duchu, plného boje s démony, čerty a pobytu v podzemním prostoru (alespoň to jsem pochytil). Boje končily otevřením 
pekelné brány a úprku neviných (he he) duší zpět do světa smrtelníků. A my jsme byli démoničtí strážci brány (vedoucí sice říkali cosi o pouhém zpestření programu, ale copak nějaký smrtelník rozumí našim vyšším, respektive nižším, démonickým záměrům?). K předvedení jsme měli třikrát řetězy (poi), dvakrát provazy (takové lepší poi, kde hoří i většina zavěšeného řetězu), Hančino démonicky úžasný švihadlo (na fotkách je to taková ta svící koule, ale na živo je to fakt zážitek), jedenkráte firestick (taková hořící tyčka) a na závěr dvě novinky „“ hořící ruce a sparky (takový točící se ohňostroj). Samotné vystoupení bylo v mnohém neobvyklé.
Oproti jiným akcím, kde máme většinou prostoru lehce nedostatek, tak tady jsme měli sami pro sebe celou louku. Což bylo na jednu stranu fajn, na druhou stranu bylo rozmístění diváků, nás a aparatury tak nešťastné, že k notebooku s muzikou jsem musel padesát metrů dobíhat.
Další věc byla tma. Normálně jsem byl zvyklý, že kolem nás je kromě našich hraček ještě i jiný zdroj světla. Ale tady jsme byli na louce uprostřed lesů. 
Tady panoval ten druh tmy, který se odborně označuje jako „jakovpytli“. Což byla na jednu stranu velká výhoda, protože veškeré triky s ohněm opravdu vynikly v plné kráse. Na druhou stranu třeba v mém případě jsem z tyčky viděl jen dva zářící body a tyčku samotnou jsem opravdu jen domýšlel. Poznatek pro mě – víc zkoušet za tmy, místy mi to padalo víc, než by se mi líbilo.
Další nestandard louky byla její vlhkost, což nám občas tížilo zapalování. Slůněti chytlo švihadlo až po docela drahmé chvíli a já tyčku zapaloval taky několikrát. Zbytek byl dle mého vcelku v pohodě. Holky sice povídaly, že jim semtam něco nevyšlo, ale já nějak zvláštní výkyvy nepostřehl. Natož potom divácto. To výskalo, tlaskalo, křičelo a to nám komediantům vždycky dělalo moc dobře. Po krátkém ohňostroji, který obstaraly Martinka s Markétkou a po docela bouřlivém potlesku jsme se uklidili zpět do tee-pee, neb začala ceremonie procházení pekelnou bránou (kterou představoval speciálně upravený stan) a samotné zakončení táborové hry. Po ní následovala diskotéka, na kterou jsme se ze stanu opět vyrojili a jelikož jsme stále neměli dost, jali jsme se zase točit. Nakonec jsme ještě chvíli poklábosili s místními před tee-pee a šli ulehnout. Noc ze začátku vypadala strašidelně, ale jak jsem psal výše, přežili jsme jí ve zdraví.
Tábor
Ráno jsme se vzbudili do krásného dne. Ve vzduchu bylo ještě trochu cítit vlhko z krátkého nočního deštíku, ale v tee-pee bylo, díky bohům, sucho. Po tom, co jsme vykonali potřebnou ranní hyenu jsme byli pozváni na čaj. Vůbec byli místní moc milí a hrozně nás rozmazlovali. Jen co jsme přijeli, tak nám přinesli hrnec bramborového guláše a mísu řízků, po vystoupení jsme dostali každej jednoho svého svitavského lahvoně pivsona . . . Bylo to fajn, klidně bych si to takhle nechal líbit i častěji :o).
Jinak LT Svojanov vypadal moc pěkně. Měli tu vlastní bazén a dvě volejbalová hřiště. Srdcem tábora byla patrová budova sloužící jako umývárna, jídelna, klubovna, ubytovna pro vedoucí a pro churavějící. To vše obklopeno čtyřmístnými chatkami. Občas se o mě pokoušely záchvěvy nostalgie. Není to tak dávno, co jsem mezi nimi pobíhal i já. I hra mi přišla zdařilá, vedoucí tu noc chodili pěkně metalově namaskovaní, a ke konci, když dětska zaháněla pekelníky křikem, tak se v lese smrky až ohýbaly. Takže i jim se hra líbila. No a uplně na konci měli vedoucí dokonce pozvanou skupinu na fireshow! Prostě to měli pěkný.
Výlet
Nakonec jsme se s místními rozžehnali a Karel s Mirkem nás dovezli do další destinace, na hrad Svojanov. Ten, původně zvaný Fürstenberg, tu stojí již od poloviny 13. Století, založený Přemyslem Otakarem II. a ve své době kontroloval obchodní stezku. Moc se mi tu líbily zahrady a nádherný výhled byl i z věže.
Když jsme se dost vynadívali hradu, sešli jsme do samotné svojanovské obce. Tady bylo taky moc pěkně, všude tu stály roubené domy, do větších hospodářství vedly velké, zděné brány a návsi vévodila z železné desky vyříznutá plastika českého lva. Moc pěkně si žijí, ti Svojanovští.
Poté už jsme ale nastoupili na autobus do Svitav a z nich přestoupili na vlak. V tom usínám a probouzím se až s výhledem na Vltavu. Ve světě je sice krásně, ale Praha je stejně ze všech nejkrásnější!
–Mathy–
