Libušín 2008
Původně jsem se pokoušel napsat povídání nebo něco na způsob recenze…
…ale potom mi došlo, že psát něco objektivního na Libušín je vcelku hloupost, protože Libušín je prostě takový, jaký si ho uděláte. Jediná opravdu organizovaná akce tam je bitva (ačkoliv i o tom se dá s troškou nadsázky polemizovat, kdo zná Marigoldovy názory na válku jistě chápe, jak to myslím). Z pohledu účinkujícího je totiž bitva něco j
ako příjemné zpestření, ale to hlavní je zkrátka to dění okolo. Tuhle si zajdete poslechnout Peregríny, támhle se nacpete k ohni. Už jenom ten pocit, když člověk prochází městečkem složeným z historických stanů a všude kolem něho pobíhají jen kostýmovaní lidé (občasné zablesknutí moderní civilizace v podobě auta časem podvědomě vyfiltrujete) je zkrátka úžasný. Přes den jsou všude hromady stánků, večer se nad táborem nese záře táborových ohňů a kakofonie složená ze všech možných i nemožných hudebních nástrojů….
Ale co vám budu povídat. Kdo byl ví, kdo nebyl, udělal chybu. Ať si zlí jazykové polemizují, ale já se na každý Libušín vždycky ze srdce těším, protože je to naprosto jedinečná akce, jak rozsahem, tak atmosférou.
–Mathy–