Bitva o Elfeé (20. – 22.6.2008)
Můj bitevní deník aneb první setkání s filmem – tentokráte z druhé strany barikády.
Elfeé – pro mě do nedávné doby neznámý název fiktivního světa, se nám jednou objevil v mailech, rozesílaných serverem sermiri.cz. Zprvu jsem mu nijak zvlášť nevěnoval pozornost, až nám Gelefier hodil na forum, že by to mohla být fajn akce a že by tam jel za temnýho elfa a že se mu to prostě líbí.
O co se tedy vůbec jedná? Legendy Elfeé je, dle slov režisérových, „polo-profesionální“ český fantasy film, s rozpočtem cca půl milionu korun. Kdybych ho měl specifikovat svými slovy, tak bych jej asi označil za bandu šermířů, kterou už nebavilo dělat normální šermířská vystoupení, a tak se rozhodli natočit si film… V týmu mají zastoupení jak šermířské (hlavního bitevního organizátora a věčnýho pomlouvače elfů tu dělal Prcík ze skupiny Fortis), tak i armádu dobrovolných střihačů, grafiků a novopečených kameramanů atd.. Z toho, co jsem slyšel, na filmu všichni pracují ve svém volném čase. Nutno ale říct, že mají slušné zázemí. Mají relativně dost sponzorů, porůznu popůjčovanou techniku, draka rogaláka a teď o víkendu měli i spoustu bláznů, kteří jim ve zbrojích běhali v šíleném pařáku sem a tam po poli, aby měli hezký davový scény.
Pátek – příjezd
Účast nakonec byla uplně jiná, než jsem čekal, neb do stejného termínu vstoupila i pohádková bitva u Milovic. Na té bylo vloni poměrně početné Dačické zastoupení a letos tam přibyla ještě naše fireshow (o té psala ve svém článku Martinka), takže většina Dačických jela právě tam. Mě ale nepopsatelně lákala vidina stříbrného plátna a hlavně jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je být součástí filmového show-bussinessu (na tuto větu bych zvolil lehce ironickou intonaci) – zkrátka v pátek jsem vyrážel z pražského Hlavního nádraží sám a opuštěný. Cesta byla strastiplná, krámy přibývají a řidičák stále v nedohlednu. Ještě jednou díky Milanovi za záchranu meče!
Celá akce se odehrávala v Jaroměři, v městské části Josefov, což je areál bývalé vojenské pevnosti z doby Josefa II. My jsme pobíhali v její části jménem Ravelin XIV., což byla součást vnějšího opevňovacího pásu.
Ravelin je ze všech stran uzavřený komplex, uprostřed s velkou loukou. Na ní byl „dobový“ stanový tábor a odehrávala se tu většina natáčení. Louka samotná byla obehnána pěknými cihlovými objekty s velkými bránami a mřížovanými okny. Ty sloužily jako pevnost „těch dobrých“. Organizátoři si tu postavili i malý padací most (který ale padl jen jednou při stavbě a už nevstal). Byly tu i úzké uličky a katakomby, ve kterých taktéž probíhalo natáčení některých scén.
Účastníci bez dobových stanů měli vyhrazenou vyvýšenou část pevnosti, odkud bylo ještě v pátek vyháněno stádo ovcí. Minové pole organizátoři sice uklidili, ale ovčí aroma se tam přeci jen vznášelo ještě druhý den ráno. Zřejmě tím chtěli naznačit, co si myslí o nedobovém stanování :).
Večer přijela většina účinkujících, a jak jinak začít podobnou akci, než jít do hospody! Tak jsme šli. Najít hospodu pro tak početný dav divně oblečených lidí nakonec nebyl až takový problém, vešli jsme se už do druhé hospody. Nálada byla příjemná, musím říct, že se tu sjela vážně skvělá parta lidí. Pardon, ještě elfů a trpaslíků. A taky čarodějů. Když nás vyhnali z hospody, přesunuli jsme se zpět do tábora, kde jsme u ohňů a kytar seděli dlouho do natáčecího dne.
Sobota – natáčení
Sobota měl být nejnáročnější den. Zpočátku mi přišlo nejnáročnější hlavně čekání, protože nás ze stanů vyhnali už v půl osmé. Nakrmili nás a nahnali do kostýmů. No a kolem jedenácté byla nejhorší nálada hlavně v táboře těžce oděných, neb i když bylo pod mrakem, tak nám v těch plechách bylo vážně pekelný horko. Ale nuda nebyla, vytvořilo se několik šermujících skupinek, které časem přestalo bavit šermovat jen mezi sebou, takže se různým pokřikováním strhla i menší bitva. I pár šrámů nakonec bylo, ale aspoň jsme pak vypadali dobře v záběru :).
Konečně přichází režisér s ampliónem a já spolu se zbytkem černé armády útočíme na sličné elfky bránící část pevnosti. Elfek bylo na akci asi patnáct, byla to všechno úžasně krásná stvoření, sršící vtipem a inteligencí, smějící se zvonivým smíchem. No prostě byl jsem zamilovanej pokaždý, když jsem se ohlédl. Ovšem jistá nevýhoda byla, že většině z nich jsme ještě ráno museli ukazovat, za kterou stranu se drží meč. Ano, pár šermířek mezi nimi rozhodně bylo, ale dámy prominou, střety s elfkami byly čiré utrpení. My jsme byli většinou v něčem, co alespoň připomínalo zbroj, kdežto elfky měly legínky, minisukně a při pohledu na naší hordu, lehce rozpačitý výraz ve tvářích. A náš úkol byl zabít elfky, ale nezabít jejich lidské představenkyně, což se místy mohlo jevit jako nelehký úkol. Poté se na nás ale vrhá hradba štítonošů, i pár dřevcovek se našlo, čili jsme byli zase jako doma. Zatím to vypadá jako krátká, pohodová bitva. Ale víte, kolikrát se to musí sjet, než vám kývou kameraman, zvukař i režisér?
Poté se točily různé střety na hradbách pevnosti, kde šermířská část herectva mohla konečně využít své fluence, neb sem bylo potřeba vymyslet souboje. Takže se dostalo i na scéniku, což se mi vyloženě líbilo.
Potom jsme byli znovu nakrmeni a po obědě přilétl drak. Teda ve filmu přilétne drak, k nám přiletělo rogalo s kameramanem. Takže jsme se krčili, ukazovali vzhůru, řvali strachy a nakonec radostí. Potom draka zabili a začaly nám krušné časy. Z rogala se totiž stal posel zla a točil letecké scény. A jelikož bylo rogalo jen jedno, tak jsme každý úhel záběru náběhu na pevnost museli točit znovu. Dneska už mám přibližnou představu, jak se cítil ten blbec, co běžel z Marathonu do Athén a vážně se divim, že se mu v tý zbroji chtělo. Já toho měl po třetím náběhu docela plný brejle.
Večer se v našem dobovém táboře mělo točit hýření a scéna s břišními tanečnicemi a vypravěčkami pohádek. U toho jsem už ale nebyl, neb když jsem u vrchcábů potřetí křísnul hlavou o roh stolu, tak jsem usoudil, že se mi asi vážně chce spát a zamířil jsem do stanu. Byl to přes den vážně záhul.
Neděle – natáčení, odjezd
V neděli nás Prcík zase něžně vzbudil, tentokrát do jasného slunečného dne, kdy mi k plechovému klobouku a plátovým ramenům chybělo už jenom grilovací koření. Točil se střet, kdy prohranou bitvu zachrání banda mrňavejch nevoholenejch vožralů s nevalným chováním (asi někomu utekli ze skalky). Se svými štíty a sekerami nám zdecimují celou naši slavnou temnou armádu a s bojovým pokřikem: „Ačkoliv si teda myslim, že nejlepší elf je tak dva metry pod zemí, tak jsme tady…,“ zachrání zbytek elfek z našeho obležení.
Nakonec už následovalo jenom focení, balení a odjezd. Já jsem měl v tomto bodě kliku, neb jsem se na akci seznámil s jedním z těch čarokrásných a úžasných stvoření a Argonautsky jsme se vydali jejím korábem silnic k domovu. Dokonce jsem byl přivezen až před barák! Pochválena budiž Regie, nebýt Tě, asi by většina mého vybavení ležela někde v příkopu, kam bych ho po cestě vztekle házel.
Takže co napsat závěrem? Akce se mi moc líbila, až na pár horkých chvil jsem tu poznal moc fajn lidí a doufám, že se s Elfeé týmem ještě někde setkám.
A vy, až za rok uvidíte reklamy a všude se budou prodávat dárkové předměty s logem Legendy Elfeé (ehm), tak určitě zamiřte do nejbližšího kinosálu! Dačičtí na něm totiž mají také svůj podíl!
Odkazy:
Pevnost Josefov
Stránky projektu Legendy Elfeé
Fotky z akce:
První várka
Druhá várka
–Mathy–