Florie (16.-22.7. 2000)
Florie akce která se odehrávala na hradě Lukově. Organizoval to Erwin. Byla to těžce politická hra. Ve Florii zemřeli dva nejvýší představitelé moci. Patricij (kníže) a Patriarcha ( velekněz ). Do týdne musí být zvoleni jejich nástupci. Existuje mnoho uchazečů o tyto významné posty a jen jeden může zvítězit.
Hra byla naprosto výborná a úchvatná. Těžký psycho a prostě super.
Byl jsem osobní kouzelník knížete Igenora a podporoval jsem velekněžku Arianny, která se jen o chlup nedostala k vládě (snad příště ).
— Moudrý Neznámý —
Zážitky Eldera
Je večer těsně před západem slunce. Slabě poprchává, všude ticho. Elf Elder tedy já cestuji z nedaleké vesnice zvané Zlín do města Florie, které leží opevněno na kopci. Prý se zde bude volit jeden ze tří knížat, který bude vést město Florii, ale to pro mě není až tak podstatné, on se totiž svede boj o nejuznávanější náboženství a u toho nesmím chybět. Odjakživa jem uznával bohyni přírody Arianu a budu za ní bojovat i nyní.
Právě se dostávám na vrchol kopce, kde leží Florie. Přicházím k městu, dlouhý dřevěný most, který vede přes příkopy hradu a věž tyčící se nad ním, obklopena vysokými hradbami naznačuje, že město je dobře chráněno. Už je skoro tma a tak zapaluji louč a vstupuji do města. Procházím hlavní branou a po chvilce bloudění přicházím na nádvoří.
Ve městě je už poměrně dost lidí, a tak doufám, že hotely jsou ještě volný. Jsou, koupil jsem si pokoj poblíž mučírny. Ve městě jsem vyhledal velekněžku mého náboženství Arianku a složil jsem jí věrnost jako její ochránce. Dozvěděl jsem se, že velekněžka už jednoho ochránce má, a tak jsem získal první pochybnosti o onom elfu zvaném Icewolf. Už totiž jeho první pohled nasvědčoval, že se bude chtít stát velmistrem a udělá pro to všechno. (Tzn. získal jsem pocit, že mě bude chtít odstranit). Hned se mi zalíbil kat Matěj, který mi řekl, že slouží jako informátor a rádce. Od Matěje jsem se dozvěděl spoustu užitečných věcí, na různé členy a sám jsem se mu svěřil o svých obavách ohledně Icewolfa.
Druhého dne jsem se dozvěděl, že fungujeme, jako neutrální náboženství, a že Shackelton je s námi spojen. Také jsem se dozvěděl o obchodnické gildě, o vrahovi zvaném Yerm, který svým obětem vyřezává na záda Y a je za něj vypsaná odměna 10 zl, o tom že z původních tří knížat zbyli dva kníže – Igenor a kníže Krysklad, protože onoho dne z města odjelo z neznámých důvodů několik osob. K večeru kníže Igenor pořádal ve městě arénu, kterou si získal spoustu příznivců. V aréně se utkalo několik skvělých bojovníků. Bojovalo se ve třech kategoriích: v obouručních , v jednoručních a v lehkých zbraních. Kdo vyhrál už si nepamatuji, ostatně takové barbarské hrátky mě nezajímají, jinak se ten den nic zvláštního nestalo.
Z rozbřeskem třetího dne přišly i první problémy. Prý je ve městě nedostatek peněz, protože skřeti se dostali do této oblasti a přepadají obchodní vozy. Rozhodlo se, že se povede válečná výprava a budeme jedny po druhých ničit. Desítky žoldáků s meči a sekyrami vyrazilo z města a nějakou dobu byli pryč. Z bitvy, která se prý udála v soutěsce mám jen kusé informace. Prý na ně skřeti už čekali a věděli, že přijdou. Dlouho se bojovalo ve skalách, ale pak prorazili první linie skřetů a dostali se na otevřené prostranství, kde je dobili, a zajali nějakého člověka, který byl prý zrádce z Florie. Onoho člověka potom Matěj mučil na nádvoří. Bylo to velice nechutné a ohavné mučení vším možným. Matěj byl zdá se dobrý a zkušený kat a věděl, jak popravu udělat aby nezemřel předčasně. Bylo tam všechno od řezání a bodání, přes vypalování znamení, až po závěrečné napíchnutí na kůl. Od mučeného jsme se dozvěděli o dvou dalších úkrytech skřetů a o nějakých čtyřech kouzelných soškách. Co uměly nebo k čemu sloužili se mi zjistit nepodařilo, ale důležité bylo, že o tom věděla moje velekněžka.
Další výpravy jsem se zúčastnil i já jakožto plnění svých svatých povinností vůči Ariance. Naše výprava se rozdělila na dvě skupiny, a každá šla na jeden úkryt. Vyšli jsme z města a šli jsme směrem k soutěsce. Zde jsme si odpočinuli, pojedli proviant a chtěli jsme se vydat dále, ale uslyšeli jsme skřek. Zbystřili jsme a čekali co se bude dít. Nemuseli jsme čekat dlouho. Z jihu se na nás vyřítila skupina skřetů. Zaujmuli jsme bojové postavení a čekali na nápor. Nebyl veliký. Několika dobře mířenými seky jsme je poslali do pekel. Vyléčili jsme rány a vydali se na další cestu. Přišli jsme k malému kopečku , na kterém bylo vidět skřety s obrovskými meči. Vymysleli jsme taktiku a vyrazili jsme na ně. Strhl se veliký boj ve svahu, ale měli jsme navrch. Naši válečníci bojovali velice dobře, kouzelníci pronášeli mocné formule a my jsme rychle léčili zranění. Skřetí řady se stále stahovaly, až už se držely jenom na malém místě. Všiml jsem si, že se chodí zranění skřeti léčit ke svému šamanovi, a proto se mi v mysli zrodil plán jak ho odstranit. Knížecí kouzelník Gelefier mi pomohl. Sesílal blesky na skřety nalevo, abych se mohl k šamanovi dostat co nejblíže a to se mi také povedlo. Mocným kouzlem jsem uspal skřetího šamana a Gelefier ho svázal. Pak se k nám připojila druhá skupina Florijského lidu v čele s velmistrem náboženství Asteria, Eskorem, a společně jsme dobili druhou sošku. Vítězně jsme odešli Florie, kde jsme se dozvěděli, že kníže Krysklad odešel z města. Zbyl tedy jediný kníže.
Toho dne se už žádné bojové výpravy neudály, ale večer, když jsem šel do mého hotelu mě zastavil jeden obchodník Red. Nabízel mi jakýsi lektvar a řekl mi vymyšlený příběh o spiknutí náboženství. To se mi nezdálo, a tak jsem se otočil a chtěl jsem odejít. Poslední co jsem cítil, byla chladná čepel, jak mi sklouzává po krční tepně.
Další den našli v pokoji první mrtvolu Florie od mého příjezdu, bojovníka víry náboženství Ariany elfa Eldera. ________________________________
Čtvrtého dne přijíždím do města Florie ze západu. Já mnich Elder náboženství Ariadny a dozvídám se, že včera večer byl zabit můj bratr Elder, který měl bojovnější povahu než já. Také se dozvídám od okolního lidu, co se všechno za uplynulé tři dny stalo, dozvídám se o skřetech, o soškách, o Yermovi a seznamuji se s Ariankou, s Matějem, s Icewolfem, který má dnes dělat zkoušky na velmistra řádu. Arianka mě zasvětila do tajů léčivých umění knězů naší víry, ukázala mi modlitební místa a seznámila mě s našimi věřícími. Nakonec mě pověřila vybírání daně z víry od našich věřících.
Odpoledne ve městě vystoupil signor Def a začal sbírat vojsko, že ví o dalším úkrytu skřetů a že dobře zaplatí, každému, kdo půjde s ním. Vyšli tedy stovky žoldáků v čele se signorem Defem najít další sošku. Po několika hodinách vběhli do hradu pouze DVA stateční žoldáci, kterým se podařilo utéci, byť s velkými zraněními. Jeden statečný střelec s kuší Talemir a druhý bojovník Calidor. Celá armáda byla pobita. Nevím jak se to tam seběhlo, ale signoru Defovi se podařilo uniknout. Talemir s Calidorem okamžitě obvinili signora Defa z velezrady a odpovědnosti za smrt Florijských bojovníků.
Byl tedy soud, kde oba žoldáci vypovídali proti Defovi, tak že je vedl a zatáhl je do pasti, že viděli, jak se domlouvá s vůdcem skřetů, že oni jediní dva bránili most před posledním náporem, až je městská garda odtamtud vysekala a jen tak tak unikli smrti. Soud probíhal dlouho, ani já jsem u něho nevydržel až do konce. Akorát vím, že Calidor s Talemirem neudrželi svůj vztek a pokusili zabít obžalovaného, to se jim však nepodařilo, byli gardou chyceni a okamžitě popraveni.
K večeru mě požádala velekněžka Arianka o spolupráci. Musela se vyřešit zkouška Icewolfa, jestli je hoden titulu velmistr náboženství Ariany. Vyšli jsme tedy ke srubu a čekali, až Icewolf přijde k našemu stanovišti od minulé zkoušky. Která měla být jakýmsi zápasem mezi ním a katem Matějem. Nepřišel. Vrátili jsme se tedy do Florie a šli jsme se podívat na druhou arénu připravovanou knížetem. V ní nastupoval Matěj se sekyrou, s pěstním štítkem a s jinými nástroji, když v tom kdosi zastavil Arénu. Byl to zaklínač Dort. Sestoupil do arény a cosi stříknul Matějovi do žíly. Matěj musel pravdivě odpovědět na otázku, jestli zabil Icewolfa v soutěsce. Odpověděl ANO! Aréna byla tedy přerušena a začal soud. Jelikož tribunál neměl kata, nemohl nikdo ověřit pravdivost Matějovi výpovědi, a tak byl Matěj propuštěn.
Další den jsem vstal o něco později než obvykle. Vyšel jsem na nádvoří, a zde se hovořilo o jakémsi spiknutí, nikdo nevěděl nic konkrétního. Prý v tom má prsty Yerm, nebo další výpad skřetů? Velekněz Shaketlona Zip a velekněžka Ariany Arianka uspořádali své věřící do jakých si skupin a vyslala je pátrat po okolí Florie, ať se dozví, co se stalo. Měl jsem tu čest doprovázet ještě s několika bojovníky, kteří se pak od nás odpojili, knížete Igenora, ale po několika hodinách pátrání, jsme úkol vzdali a vrátili jsme se zpátky do Florie. Chvíli před námi do Florie dorazil zraněný zaklínač Dort, který nám pověděl hrozné věci. Prý on a jeho přátelé zaklínači Boldrick a Mont byli vyzváni veleknězem Nanty-kranty, aby s ním šli, už nevím za jakým účelem. Ten je prý vlákal do pasti a poslal na ně skřety. Tak začala nová skupinková výprava za oním veleknězem, ale ta hned skončila, protože hned jak jsme vyšli před hrad narazili jsme na skřety, které jsme pobili a za nimi jsme našli mrtvého velekněze Nanty-kranty. Mezitím do Florie dorazil Boldrick, kterému se také podařilo uniknout.
Odpoledne velekněz sv. Dindy a Eskor svolali skupinu na vyvraždění dalších skřetů, které jsem se zúčastnil, když jsme k nim dorazili, tak místo abychom se na ně vrhli a pobili je, Eskor něco zakouzlil a začal s nimi vyjednávat. Jednání bylo příliš dlouhé a nevypadalo to, že by chtěl bojovat, prostě potřeboval jenom ochranku. Takový podvod se nám nelíbil, a tak jsme Eskora nechali ať se s toho dostane sám. Poslední co jsem viděl bylo jak Eskora skřeti obestupují… Proti mým očekáváním se Eskor večer ještě vrátil a vypadal živě. Zato knížecí kouzelník Gelefier byl dost paranoidní. Dokonce si najal mě kněze a odpůrce násilí, abych mu dělal bodyguarda. Nabídl mi čtyři stříbrné a to jsem neodmítl. Svěřil se mi, že se mu zdá, že jeden žoldák a velekněz Zip na něj chystají past a chtějí ho zabít. Zdálo se mi to velice divné, proč zrovna tihle dva by ho chtěli zabít, ale to nebyla moje věc. Gelefier po mě chtěl, abych mu pomohl s vraždou onoho žoldáka, ale nakonec k tomu nedošlo. Asi po půl hodině už byl Gelefier normální a řekl, že se jistými prostředky dozvěděl, že mu Charles namíchal do čaje omamnou látku, proto se choval tak paranoidně. Požádal mě, jestli bych mu nepomohl s jeho odstraněním. Souhlasil jsem. Plán byl následující: Gilda ho někde podřeže a přinese ho k nám, pak tam přijdu já a oživím ho z agónie, nakonec ho Gelefier donutí říct vše, co chce. Nevím, jaké s ním měl Gelefier záměry, ale protože mi do kapsy strčil dva stříbrné na nic jsem se neptal.
Vyhlíželi jsme tedy Charlese, kdy se dostane na nepozorované místo, abychom ho mohli zabít, ale on se stále držel na nádvoří mezi lidmi. Ovšem v jednu chvíli na nádvoří byli samí takoví, kteří do tohoto činu bili zapleteni, a tak ho gilda podřízla přímo zde. Ovšem Gelefier si všiml tří zapomenutých zaklínačů, kteří všechno viděli a vypadali, že chtějí řvát. Rychle na ně zakouzlil kouzlo „zapomeň“ a oni až na Boldricka měli okno o tom co se teď stalo. Boldrick byl ovšem v pořádku a ihned obvinil Gelefiera a vůdce obchodnické gildy Hvězdosvita z vraždy Charlese. Čin se tedy nakonec neuskutečnil a já jsem z toho vydělal dva stříbrný.
Před soudem jsme Boldrickovi vysvětlili, že soud nemůže vyhrát, protože nemá svědky a na druhé straně stojí gilda, dva veleknězové, knížecí kouzelník, kněz, kat a další. A že jestli obžalobu ihned nestáhne nedožije se druhého dne. Boldrick tedy pochopil a obžalobu stáhnul. Ještě ten večer se vedl soud, kde byl obžalovaný Charles za prodávání Kartelu, což byla tvrdá droga. Ten spor mě až zas tak moc nezajímal, tak jsem se věnoval jiným věcem. Jenom vím, že Charles šel do vězení a Dort zabil upíra, ale nevkusně ho přivedl do soudního sálu, tak dostal za to pokutu jede zlatý. Já a můj přítel kouzelník Sqee jsme chtěli získat něco peněz pro naši víru, a proto jsme pomocí našeho umění okradli jednoho nevinného bojovníka, který u sebe nic neměl, a tak jsme ho ze vzteku zabili a Sqee z něho udělal zombii, kterou poslal zabít velekněze sv. Dindy. Druhá naše oběť byl Astériúv válečník, kterému jsme ukradli jede zlatý a dali jme ho nic netušící Ariance. Eskor na to ovšem přišel a donutil mě, abych mu obnos vrátil.
Poslední den, kdy na jeho vyvrcholení měla zasednout Velká rada, byla politická situace velice napjatá. Eskor se ze včerejšího jednání dozvěděl, kde jsou další skřeti a vyrazil s Florijskýmn lidem na válečnou výpravu. Šli jsme tedy pod jeho vedením k soutěsce a tam jsme narazili na první skřety. Nevypadali, že se chtějí bavit, a tak jsme nasadili bojovný obličej a rozeběhli jsme se proti nim. Vedla nás chuť bojovat a dobít svoje zlato. Chudáci skřeti nebyli na takový nápor připraveni a popadali na zem mrtvi během několika chvil. Vítězoslavně, i když trochu vyčerpaní jsme se vrátili do Florie, kde nás čekala zpráva, že hlavní skupina z tohoto sídla se uhnízdila na jihu a spojila se s něčím jiným, co nevíme co to je. Ihned bez regenerování jsme vyrazili na druhou válečnou výpravu na jih. Skřeti stáli na kopci. Nebylo jich tolik jak jsme očekávali, ale vypadali urostleji. Stáli jsme proti sobě a ani jedné straně se nechtělo do útoku, nakonec jsme vykročili my. Ovšem oni používali kouzla různého charakteru a za chvíli nás zahnali na ústup. Nikdo z nás nebyl zabit, ale všichni jsme byli zraněni nebo duševně vyčerpáni. V tom jsem si všiml, že z našeho náboženství chybí tři stateční bojovníci. Vyrazil jsem ihned do tábora nedaleko Florie, abych je přivedl ovšem tam jsem je našel všechny mrtvé bez noh. Padla na mě hrůza, třeba se vrah ještě potlouká někde poblíž. Rychle jsem se tedy dal na ústup. Florijčané mezitím bojovali s přiběhnuvše mlátícími a kouzlícími skřety, šamany, zombiemi a ostatní pakáží. Když jsem doběhl na místo boj už dozníval. Vyléčil jsem zraněné a dozvěděl jsem se, že jediný kdo padl byl kníže Igenor. Ztráty tedy byli relativně minimální a s pocitem dobře vykonané práce jsme se vrátili do Florie.
Přes poledne veleknězové všech náboženství vytvořili pentagram a velekněz Astériův Eskor vyčerpávajícím obřadem se zeptal sfér na hlavní tábor skřetů, což ho vyčerpalo a musel odpočívat. Odpoledne jsme tedy vyrazili na poslední válečnou výpravu, tentokrát proti nejdrsnějšímu jádru skřetů. Ovšem když vyšel Florijský lid před město, zjistili jsme, že nemáme nic, čemu by se dalo říkat první linie. Eskorovi to bylo očividně jedno, „Prostě tam vlítnem a pobijem je“ říkal. Proti tomu jsem se vzepřel a otevřeně jsem vystoupil s myšlenkou zorganizovat dvě skupiny, a jedna by jim vpadla do zad. To se ujalo, několik trpaslíků a lidí vyrazilo tedy kolem skály. Dorazili jsme k onomu sídlu¨, kde jsme zastihli skřety v bojové linii. Protože jsem si koupil tři výbušné lektvary, ihned jsem dva z nich použil. Tím jsem rozpoutal boj. Rozzuření skřeti se na nás rozběhli, naše řady se prolomily a byli jsme masakrováni. Museli jsme se dát na ústup. Skupinku ve které jsem ustupoval pronásledovali dva skřeti, které jsme pobili a z jednoho udělal kouzelník kostěje a poslal ho pobít ostatní skřety. Po chvilce chození, kde jsme potkali raněné válečníky, které jsem vyléčil, jsme se opět sjednotili a vyrazili jsme zas na ty skřety. A už to lítalo. Mlátili jsme se několik minut, několikrát mě volali, abych někoho vyléčil. Podařilo se mi dodělat mojí dýkou tři skřety. Jednoho jsem okradl a našel u něj nejmocnější artefakt (všechny zranění směřující do mě se zredukují na jednu) a hromadu peněz. Pak mě ovšem někdo praštil do zad. Omdlel jsem.
Probudil jsem se nade mnou byl Eskor, Gelefier a jedna markytánka. Nevěděl jsem co se semnou stalo. Náhle mě Eskor přikázal, abych šel zabít posledního skřeta. Nemohl jsem si pomoct a vstal jsem a ačkoliv s mečem vůbec nedokážu zacházet, vzal jsem jeden od mrtvého nedaleko ležícího skřeta a šel jsem bojovat. Zabil jsem tedy toho posledního a pak jsem znovu omdlel. Probudil jsem se na Florii, nevzpomínal jsem si na nic. Pak jsem ucítil na hrudi tíhu amuletu a pomalu jsem si vzpomínal na to, jak jsem okradl toho skřeta. Ale peníze jsem u sebe neměl, někdo mi je vzal. Nevím, co se semnou stalo. Ihned jsem vyhledal Dorta, který mi nějakým mocným kouzlem pomohl si rozvzpomenout. Eskor mě okradl. Zašel jsem za Gelefierem a Ariankou, aby mi pomohli dostat z Eskora peníze zpátky. Eskor mi vrátil pouhých 10 stříbrných, ale aspoň něco.
Večer se měla sejít Velká rada, která by měla rozhodnout, které náboženství bude na Florii dominantní. Rady se mohli zúčastnit pouze šlechtici (veleknězové), správce knihovny, správce zbraní, velitel gildy a tři nejbohatší občané na Florii. Těmi byli Red, Kar a Leming. Kar byl pro naše náboženství, tak bylo dobré, že zde byl.
Hlasování mělo tři kola, v prvním vypadl Asterius a Nanta-Kranta. V druhém kole vypadl Shackelton a rozhodovalo se mezi Arianou a sv.Dindym. Nakonec poměru 8:10 vyhrálo náboženství sv. Dindy, které vyhlásilo theokracii. Na radě se nějakým způsobem zveřejnila zpráva, že signor Def byl skřetí donašeč. Veleknězové všech náboženství ho okamžitě prokleli, ale protože v této místnosti díky bariéře nepůsobili žádná kouzla signor nebyl postižen. Teď jsem věděl, která bije a vyběhl jsem ven. Jakmile signor Def opustil místnost, já kněz Elder jsem ho ve jménu bohyně přírody Arianny proklel a po onom prokletí Def opustil město….
Takhle si tedy Florii představoval Elder a já mohu jen dodat, že to byl skvělý svět, plný zvratů, politiky a paranoi. Sice nevyšla úplně základní myšlenka, že budou tři knížata, ale to vůbec nevadilo, protože zde byli skřeti, kteří rádi bojovali a tedy si zahráli všichni.
FLORIE BYLA PROSTĚ PSYCHO!
— Elder —