Bitva u Podbořan 2007
Bitva v Podbořanech byla velmi příjemná. Jediná vada na kráse byl fakt, že přes počáteční ujišťování kdo všechno pojede, jsem musel hájit barvy Dačických sám.
Cestu tam a nakonec i zpět jsem strávil ve vlaku mezi šermíři z Příbrami, díky čemuž mám nové kamarády a objevil jsem další druh vícenálevového čaje Pu-erh – supr! Cesta, byť dlouhá, tedy ubíhala rychle a příjemně. Cestou jsme se pokochali pohledem na Santiniho klášter v Plasech a luxusně rekonstruovaný románský kostelík ve Vroutku. Díky zimě, sněhu a nedostatku vlastních přebalovacích kapacit jsem spolu s příbramskými využil pohostinnosti provozovatele taverny a změnil jeho dodávku na provizorní převlékárnu.
Bitva byla pěkná, pohádkově laděná. Přímo na bojišti jsem zjistil, že se šermu začal věnovat můj známý (a bývalý zaměstnavatel) z Rumburku – města mého dětství. Byla blankytně modrá obloha, pěkně mrzlo. Možná i díky tomu jsem poprvé v životě viděl praskat čepele. Příbramským praskla jedna, viděl jsem ještě jednu další… Bylo -15 °C…
Po bitvě jsme po převlečení do kostýmů ještě nějaký čas brouzdali podél stánků a pak svlažili hrdla a nasytili žaludky v restauračním zařízení naproti železniční stanici… Restauraci Černá Růže jsme tuším ani nehledali a měli jsme hlášky, že je tam plno. Onu restauraci s podměráky a nevrlou, neřku-li přímo hnusnou servírkou jsme rádi opustili a cestou přes Plzeň se vydali vlakem zpět do středočech… Bylo veselo, vlak vytopený; co víc si může šermíř s třicetikilovým batohem přát… :o)
Dokončeno jest, co započato bylo… Léta od narození Páně dvoutisícího osmého
–Koliik–