Libušín (22.4-25.4. 2004)
Zazněly polnice a ozval se rachot bubnů. Válečné píšťaly volaly do boje. A země se třásla pod kopyty koní a k nebi stoupal prach zpod nohou dlouhého zástupu knechtů a válečníků. Přišel čas války, čas krve a čas zapomnění.
Král opět udělal chybu a chtěl příliš mnoho. Někteří šlechtici pozvedli nejdříve proti svému vládci hlas a posléze zbraně. Několik vesnic vyhořelo, země úpěla a král rudnul vzteky. Lid zbrojný pod jeho praporci byl však vzbouřencům na stopě.
Zavřete oči… Vidíte tábor. Vojenské ležení. Stovky a stovky vojáků, desítky ohňů, pestrobarevné stany a ve vzduchu se třepetající praporce. Koně v provizorních stáních, polní kuchyně, děvky a coury, nemocní, ranění i mrtví.
„Poplach!“ ozvalo se od předsunutých hlídek. Vzbouřenci se o královských dozvěděli až v poslední chvíli. Vládne zmatek, řady se formují, ozbrojenci vyrážejí k palisádám a zátarasům, lučištníci si připravují šípy.
První zaútočí lehká pěchota. Muži, kteří nejsou určeni pro vítězství, ale pro smrt. Odklízejí cestu pro jezdectvo. Zem se třese, do vzduchu odlétají kusy hlíny a drny. Na dlouhých kopích číhá smrt.
Pak se ozve hlasitá rána. A druhá. Země se trhá na kusy. Muži se krčí, první z nich umírají. A pak je zahájen útok. Bojuje se tvrdě, krev teče, ale vítěze není. Obloha zčerná šípy. Další útok. Obránci hlasitě křičí, zatím se jim daří, ale náhoda je špatná přítelkyně. Z boku útočí druhý voj. Ale i ten je odražen a následují další útoky.
Když nakonec bitvu nemohou rozhodnout vojáci, je na řadě Bůh. Jsou vztyčeny bílé praporce a pět mužů z každé strany má rozhodnout, co předtím nedokázali. Boží soud trvá jen chvilku a přeje vzbouřeným. Ale královští nepřijmou ortel, poplivou jméno svého Pána a vrhají se o posledního útoku.
Je drtivý. Desítky mrtvých. Lučištníci utíkají. Řady jsou prolomeny, praporce se komíhají a padají k zemi……..
Krásný sen, že? Teď už můžete oči otevřít. Vy jste snili, Dačičtí z Heslova si tento sen prožili. Psaly se léta páně dva tisíce čtyři, měsíce dubna, a v libušínské bitvě se objevili i oni. V té největší vřavě, na té správné straně. A poté u poháru s vínem či medovinou, jásajíce nad vítězstvím. Neboť zvítězili všichni, kdo si letošní Libušín nenechali ujít.
— Roggy —