Slavnosti založení obce Levínská Olešnice (1.8. 2009)
…aneb test toho, co vydržíme. Jinak též příjemná akce čítající mimo jiné komorní „cinkací“ bitvu, pojatou spíše jako velké vystoupení, naše šermířské vystoupení a večerní fireshow.
Tak tu tak sedím a sepisuji paměti. Jednou se podle nich asi nebudou určovat reálie naší doby, jako v případě pána z Heslova, ale třebas jednou, ve stáří, si někdo z nás sedne ke krbu a se sklenkou brandy si bude pročítat dny našich úspěchů.
Na bitvu v Levínské Olešnici nás pozvali organizátoři Milovické bitvy, Svobodní Páni z Nymburka. S těmi jsme totiž seděli u nejednoho táborového ohně, takže teď máme u nich protekci a oni nás semtam zvou i do jiných bitev, veřejné šermířské obci jinak uzavřené. A toho my si moc považujeme.
Pro upřesnění musím ještě připsat, že samotná bitva byla 
jenom část programu. Celá akce, kterou pořádal místní hasičský sbor (hasiči jsou v oblasti podkrkonoší něco jako sicilská mafie, protože všechny plesy, bitvy a pohádkový lesy, se vždycky konají pod jejich hlavičkou. Určitě tu ale tahají i za jiné nitky, tudíž tady, daleko od Prahy, kam už dlouhé prsty vládnoucí vrstvy nedosáhnou, panují defakto oni), se totiž udála ku příležitosti 780. výročí založení obce Levínské Olešnice. Na celý den byl připraven bohatý program. Na příchozího návštěvníka tak čekalo hned několik stanovišť. Mohl se vžít do role dávných lovců a vrhnout si oštěpem na vycpaného kance, nebo do role ne až tak dávného lovce a vystřelit si ze vzduchovky na dřevěné válečkové pyramidy. Pro mrštné tu byly připraveny provazové překážky, pro 
žíznivé a hladové tu byly stánky s ne až tak mrštnou obsluhou. Dále tu návštěvník mohl vidět nevídané; například hadí břišní tanečnice, šermířské a ohňové vystoupení a konečně i bitevní comeback, mohu-li napsat, jednoho z nestorů českého scénického šermu. Standa se bil statečněji než proslulý barbar Cohen a že stále nepatří do starého železa dokázal především tím, že vyrval královskou korunu z chladnoucích prstů samozvanému bílému králi a posadil ji na hlavu jedinému skutečné vládci, králi z černé říše. Ovšem, jak to v takových příbězích bývá, i ten byl brzy sesazen jakýmsi přivandrovalcem, při kterém zrovna stála štěstěna. Ten náš floutek přitáhnul s amrádou vypůjčenou od jakéhosi senilního draka. Drakovi se ho zřejmě zželelo pro jeho nanicovatost a naivitu. Kéž by ho při jeho dštění ohně postihlo tisíc plicních pneumonií!
Bitva byla zvláštní nejenom svým dějem (relativně dobře zahraným, dabovaným z playbacku. Vytknout bych mohl snad jen prostoje mezi jednotlivými souboji mezi princem a dračím šampiónem, jinak paráda), ale i obdobím, které bylo tak neurčité, jak jen mohlo být. A tak kromě obligátních plechovkek se tu sešlo i několik mušketýrů a kordíkářů a dokonce i pár bijců s různými typy hrabí. 
Bojovalo se halapartnami, šavlemi, meči, hráběmi, házeli po nás pytle se slámou a v bitvě jsem několikrát dostal i šiškou. Zprvu jsem si připadal trochu naze, když jsem proti gotický zbroji stál chráněn pouze svým svým úžasným a velkým pštrosím pérem z dovozu (na klobouku) a pár milimetry sametu místo kroužků. Ovšem nejnebezpečnější zbraní se nakonec ukázaly hrábě a dobře vržené pytle se slámou (to když o ně člověk zakopnul). V zápisu nemůžu opomenout ani několik děl a mušket, ale s nima není taková sranda, jako když jde člověk do kontaktu (i tak někteří naši jedinci pořád straší s tím, že si do skupiny koupíme dělo).
Bitva byla parádní, ale jelikož jsme si chtěli ze své slávy urvat co nejvíc, nacpali jsme se sem ještě se šermířským a nakonec i ohnivým vystoupením.
Když jsem prvně vylezl na podium, byl jsem trošku rozpačitý. Před tolika lidmi jsme vystupovali snad jenom na mém prvním vystoupení v roce 04 v Chocni. A tolik lidí se tam vešlo jenom díky tomu, že se vystoupení odehrávalo na náměstí. Na Okoř se tolik lidí určitě nenarve a ostatní naše letošní vystoupení byla spíše komorního rázu. Obě naše dnešní vystoupení se odehrávala na „nádvoří“ někdejšího hradu. Starý hrad, který tu kdysi stával, tu prý připomínalo několik zdí. Ovšem kde byly schované, to jsem už nezjistil (ačkoliv upřímně řečeno, jen pramálo jsem se pídil). O to vtipnější mi připadaly tahanice s památkovým úřadem, který diktoval místním stánkařům, jak moc zkosené mají mít střechy na jejich nově postavených kioscích. Znáte to, dej blbci funkci…
Zkrátka vystupovat před takovým davem bylo vážně o hlasivky. Řvali jsme, jako by nás na nože brali, ale stejně nás slyšely tak možná první dvě řady. Další, byli-li zájemci, museli odezírat. Dost se tu odrazilo i to, jak hrozně je naše nynější vystoupení ukecaný. Jsem zvědavej, jak dopadne Fext, naše žhavě diskutovaná novinka.
Ovšem fireshow, to byla jiná. Tu za nás odeřval z playbacku Pobuďák. Naší produkcí jsme strhli pozornost dokonce i většiny podroušených diváků (kromě těch co spali), takže se upokojili a vnímali dění na podiu. To považuju snad za největší úspěch a paradoxně při vystoupení, který jsme jeli kompletně z playbacku, bylo ticho jak v hrobě. Zkrátka kombinace společného nápadu,Roggyho a mojí psavosti, Jirkova úžasnýho přednesu a naše ohnění dalo dohromady vystoupení, které asi dlouho nepřekonáme.
Když jsme měli konečně odvystupováno, šli jsme padnout ke stanům. Grilovat maso, popíjet dobré víno, drahou medovinu a ušlechtilý rum. Podívat se na nás přišli klucí od Nymburka a po dlouhé době jsme trávili večer bez jakýchkoliv hudebních nástrojů. Na jednu stranu škoda, na druhou stranu jsme si po dlouhé době všichni krásně poklábosili.
A tak jsme pobavili lid, popili, pojedli a táhnem zas dál. Sice už nejsme ti praví kejklíři bez domova, ale za nocí, jako byla ta v Olešnici, cítím, jak krásnej život asi mohli mít (tu stinnou stránku naštěstí okoušet nemusíme. Ačkoliv starostí si dneska umíme vymyslet sami dost i tak).
Orgům díky za fajn akci a budem rádi, když si na nás zas napřesrok vzpomenete!
–Mathy–