13. historický den na Okoři (9.5.2009)
První část článku najdete v sekci „Šermířská vystoupení“!
A přišel večer. Ten co se koná jenom pro nás vyvolené, pro Nás šermíře, účastnící se programu celého historického dne. 
Tady se večer měla konat naše velkolepá fireshow. Letos jsme si dali vážně záležet. Už jednou jsme sice měli ohňovku s příběhem, ale letos poprvé jsme jí měli dabovanou od velkého Jirky Pobudy. Letos jsme měli poprvé epický příběh, legendu o Prométheovi. Pojaté to bylo vážně ve velkém, ve scénáři nám chybí už jenom tisíc hořících slonů. To jsme ale zavrhli, bylo by to bylo moc nákladné na palivo.Samozřejmě ani ohňovka se neobešla bez karambolů. Nejdřív nám vytopili náš fire-obchůdek, takže nepřišly vějíře. Tudíž pták, který měl klovat Prométheova játra jaksi neměl perutě, na kterých by přiletěl. Naštěstí se nám to podařilo úspěšně zakamuflovat. Pták mě sice neohlodával, zato mě, coby Prométhea, přivedl k výkonu trestu Minotaurus (čímž jsme alespoň zůstali v rámci antiky). Kong si to fakt užil a já trpěl víc, jak kdyby mě ohlodávalo hejno orlů s hořícíma křídlama. Do příště už vějíře vyrobíme ručně sami. Další legrácku nám přichystalo Gelefierovo auto. Těsně před vystoupením jsme si šli dát generálku na pole kousek od vsi. A jelikož jsme si autem celý předešlý trénink svítili a hráli muziku, tak když jsme vložili klíček do zapalování, neozvalo se ani „cvak“. Když jsme potom konečně našli manuál a přidělali Gelefierovo auto lanem k PJovu, po tom, co jsme málem přetrhli pásy (teď už víme, že s autem na laně se musíme rozjíždět velice pomalu), jsme dorazili zpět před hospodu.
Teď přišlo snad to nejhorší, všichni najednou jsme začali shánět startovací kabely a připravovat vystoupení zároveň. Přičemž jedna polovička Dačickejch byla přesvědčená, že vystupovat určitě nebudeme, protože sháníme kabely a hlavně protože už nás předběhli Rabidusáci (tuhle pasáž jsem taky nějak nepochopil, klucí od Ravenů). Druhá byla naopak přesvědčená, že vystupovat určitě budeme. Já jsem potom už lehce rezignoval na všechno. Naštěstí ona druhá polovička byla dost průrazná na to, aby vše nakonec zařídila ku prospěchu ohnivé show.
Ohňovka samotná – byla úžasná! Jirkův dabing je boží, muzika je moc pěkně vybraná, holky točej krásně, PJ je tyčkovej matador, já dělám, co umim, sparky sparkovaly…ale však já vim.. sebechvála smrdí :P. Zkrátka, jak se před vystpoupením všechno sypalo, tak se při vystoupení dařilo. Sklidili jsme velké ovace a dostali spoustu komplimentů. Prometheus určitě nebyl šlápnutí vedle.
A najednou byl konec akce. Všichni, kromě Báry a Roggyho, odfrčeli domů a já konečně přišel do hospody plný spokojenejch šermířů. Bylo po Okoři, jedenáct večer a já byl až nechutně neopitý. Ještě, že mám tak dobrý kamarády, který mě nikdy nenechaj ve štychu. Proto jsme se Švédem briskně zamířili k baru a nechali si ambulatně přinést pořádnou sklenku irské whiskey.
Potom nám ale hospodu zavřeli a tak následoval přesun. Každý jsme si na cestu, pro případ, že by nás přepadla náhlá žízeň, koupili lahev něčeho (v našem případě to byla medovina :o) ). Autobus nás odvezl zpátky na Okoř, kde jsme zbytek večera strávili s kytarou, djembíčkem a partou fajn lidí. Muzicírovali jsme dlouho do noci…
Neděle
Neděle jsou na Okoři vždycky stejný. Píšu je sem už víceménně kvůli závěru. Stromy šuměj moc nahlas, země se houpe a potůček pod hradem je najednou nějak lákavější. Možná v něm tečou splašky, ale rozhodně je absolutně bez alkoholu!
Nuže, co tedy závěrem? Okoř jsem si už zařadil do tý kolonky, kam dávám Libušín. Je to každej rok a každej rok se sem neuvěřitelně těšim, protože je to tu vždycky moc fajn.
PS: Kostým Dačického už vyplaval! Jistý náš nejmenovaný člen, který se nás poslední dobou trošku straní, si ho vypůjčil na jakousi svou akci, aniž by dal vědět. Byl mu odebrán klíč od skladu :o).