Opatcon (12.3.2005)

Výlet do Polska – pardón Broumova

Týden po vystoupení na Fantasy plese v Praze, nás čekalo další vystoupení. Bohužel na ples jsem se nedostal a tak jsem se o to víc těšil na Opatcon.

Cesta začínala pro většinu z nás už v pátek, kdy jsme ve večerních hodinách vyjeli autobusem z Prahy, kolem desáté hodiny překročili polární kruh a dostali se kamsi do zapadlých koutů Polska. Možná. Vzhledem k tomu, že byla mlha a tma, jsme se taky klidně mohli dostat do opuštěnějších částí Grónska nebo Antarktidy. Každopádně ať jsme byli kdekoliv, byla tam zima a kurevsky hodně sněhu.

Nu což, v iglů bylo teplo, rušno a zábava v plném proudu. Co Vám bud povídat; ze sudů tekl Opat proudem a i já se perfektně zřídil hnusně žlutou limonádou. Vykopali jsme pár místních eskymáků od stolu, přehodili přes něj naší picí zástavu, přes zeď naší bojovou zástavu. A naše těla zastavili u baru.

Ráno jsem se probudil do kalného a hnusného rána, po kterém následoval kupodivu celkem slunečný den. Zajímávé ponaučení, i v Gronsku někdy nesneží. Už od časných ranních hodin parta maníků s lopatama odhrabávala na náměstí plácek pro naše vystoupení (v půlmetrový vrstvě sněhu fakt bojovat nebudem ani za zlatý prase). Bohužel už od rána nás provázely komunikační problémy – no, to víte, Polsko. Ještě jsem pochopil toho maníka, co na nás volal policasty protože jsme postavili auto na flek, kterej si vyhrabal. Bohužel jsem už vůbec nepochopil toho druhého, který nás sepsnul, ať chodíme na náměstí po pešinkách (podotýkám znovu, že náměstí byla jedna bílá sněhová plocha a to o tlouštce nejméně půl metru) a nešlapeme po záhonech ?? ehhh. Taky jsme byli nařčeni, že naše vystoupení je sprosté ??? a jsou v něm neslušné narážky (to zase jsou, to je pravda), ale kdo by neměl chuť na nějakého toho kance že?

Naše vystoupení byla dvě – jedno dopoledne o kanci Artušovi a jeho kruhovém stolu a druhé odpoledne o bedně. Myslím, že měla celkem úspěch a že patřila k našim lepším i když vždycky je co zlepšovat. To ale musí posoudit jiní.

Bohužel jsme přišli o fenomenální přednášku nadějného spisovatele z nejmladší generace českých autorů Roggyho o Mikuláši Dačickém, a dostali se pouze na dvě z posledních. Jednu o démonkách od Dariona a druhou o pohádkách od Leonarda Medka, obě byly celkem pěkné, ale až k večeru, v sále byloo teeploooo aaa, dobrou noc děti. Taky mě poněkud zarazil počet posluchačů, který místy dosahoval až závratných 12 osob z toho tak půlka byli organizátoři. No nevím, ale Con jsem si vždycky představoval takový no … větší. Ale co chcete; Polsko je Polsko.

Večer v našem oblíbeném iglů bylo zase několik sudů Opata a žlutý limonády. Zahráli jsem si pár deskových a karetních her, koukli na pár uchýlných filmečků na compu a šli spát. Ráno jsme vyrazili domů , o okolo jedenácté překročili polární kruh a vrátili se do reality.

P.S. Sice mi říkali, že Broumov (http://www.broumov.net/) je město v Čechách, ale určitě mi lhali, protože v Českých zemích prý žijí lidé nadmíru vstřícní a milí, s kterými musí být radost komunikovat. Jo a taky v Čechách není tolik sněhu, to vím natuty vždyť jsem z Prahy, že jó.

Pár dojmů od Roggyho

Severní vítr krutý, jak se zpívá. A výprava na daleký sever nás o tom skutečně přesvědčila. Měli jsme vystupovat v Broumově, v rámci akce zvané Odpadcon; což mnozí tušili, ale o místě samotném nevěděli nic. Inu, hrozivé překvapení je čekalo.

Cesta lemovaná kostrami těch, kteří nedojeli, lačné bestie a divé šelmy, polární medvědi, závěje sněhu, hrozitánské vánice a za nehty zalézající zima. Tlupy ozbrojených tučňáků, polský signál v mobilech a v obchodech vyžadovali plotit zlotem. Tak to je Broumov.

Když někteří z nás doufali v lepší počasí, spletli se. Cesta na místo v pátek podobala se cestě do pekla. Naštěstí druhý den ráno se vyjasnilo a vykouklo i sluníčko, takže teploměr se vyšplhal k nule a v tom už se venku vystupovat dalo.

Předvedli jsme dvě vystoupení, v jedenáct Artuše, za nějž jsme dostali vyčiněno, že bychom ho měli hrát až po desáté večerní (čert ví proč) a po přestávce, v jednu, Bednu. Herecky se nám, myslím, dařilo, publikum bylo milé a vstřícné a přístupné humoru. Šermířsky už to tak slavné nebylo (přeci jenom,musíme být kritičtí, abychom nezpychli). Na druhou stranu, trojka kordů v Bedně, je čím dál tím lepší a lepší, takže za tu se můžeme i pochválit (aniž bychom zpychli).

Ve večerních hodinách přišla na řadu ohňová show, bohužel nestihli jsme připravit naše velkolepé představení s ohni, tak snad už příště. Takhle opět exceloval zejména Pídžej se spoustou svých instrumentů a náš milý a vzácný host, Hanka Kuglerová, která to s řetězy umí také úplně bohovsky…

Nebýt zádrhelů v technice (na Artuše nešla hudba vůbec; při fireshow se zasekávala, až nakonec nešla také vůbec), šlo myslím o představení naší skupiny v tom nejlepším světle. Připočteme-li k tomu i přednášku o panu Mikuláši Dačickém (aby přítomní vůbec věděli, čí že to jsme přátelé), potom Dačičtí z paměti přítomných jen tak nezmizí.

A to je dobře.
–Gelefier–