Piráti – Lovci pokladů 2005

Po dlouhé době se opět konala další dřevárna, kterou ve svých pařátech pevně třímali Dačičtí a to jmenovitě tito: Elder. elder to celé spunktoval, spáchal, připravil a my ostatní mu jenom jeho usilovné snažení kazili, přetvařujíce se, že pomáháme. Přesto nás všechny prokoukl a zařídil si to tak, že se vše vydařilo a povedlo na jedničku.

Larp tento odehrál se na Špejcharu – budiž dána chvála návratu na toto skvělé místo.

A samozřejmě nesmí chybět vyprávění. První stvořil tvor jménem Roggy (další doufejme přibudou).


„Napnout plachty, nabít děla, tasit šavle! Kupředu!“

Tak takhle začínali piráti.

„Loď na pravoboku. Vyhodit kotvu, stát,“ velel Sindibád.

Druhá loď zastavila. „Kdo jste?“ zeptal se jich náš kapitán.

„My jsme poctivá obchodní loď.“

„Já jsem kapitán Sindibád a chráním tato moře před piráty. Vy se mi nelíbíte. Vy jste piráti. Buď zaplaťte nebo si vezmeme peníze násilím.“

Loď nebrala jeho varování vážně a pokusila se o únik. Zazněla salva z děl, některé koule se hladově zakously do boku nepřátelského plavidla. Třesklo několik výstřelů z bambitek a pak už jsme je zahákovali. Přeskočili na nepřátelskou palubu a začal boj muže proti muži. Tekla krev.

„Tak co, kapitáne, vzdáš se Sindibádovi?“ zněla otázka, když polovina nepřátel ležela na zemi mrtva.

Co jiného mu zbývalo. Tak zaplatil…

Lovci pokladů v sobě skrývaly mnoho příběhů a mnoho zajímavých a napínavých okamžiků. Uprostřed Čech se objevil Karibik a s ním i sluníčko, moře a mořští vlci, sirény, piráti nebo domorodci. Širá moře brázdily vznešené koráby i skromné kocábky.

Co přilákalo dobrodruhy do téhle části světa? Přeci poklad. Obrovský poklad nedozírné ceny. Poklad kapitána Le Chucka. Zájem projevili dva muži, každý z nich si najal posádku a vypravili se hledat stopy, jež by k bohatství vedly. Museli samozřejmě překonat mnohé překážky. Kromě všemožných příšer, potvor, domorodců a pirátů je čekaly Eledrovy oblíbené „danžny“ – neboli skrýše, pasti a podzemní chodby, v nichž se dalo mnohé nalézt.

Samozřejmě, nakonec našli ostrov, kde měl poklad být schován. Zbývalo ještě přemoci již dávno mrtvou posádku kapitána Le Chucka, která si zjevně nedělala nic z toho, že jsou již mrtví. A pak nají způsob, jak truhlu otevřít… a na jejím dně je čekal skutečný poklad. Karibský rum, karibské ovoce a spousta zlaťáků.

Že šlo o akci podařenou, není pochyb. Elder odvedl velký kus práce a i když sem tam občas něco zaskřípalo, nic z toho nemohlo pokazit skvělou atmosféru, která v Karibiku vládla. Navíc, po dlouhé době, jsem měl možnost být na larpu, kde šlo o něco jiného než o gotiku, gotiku a zase jenom gotiku. Nemyslím tím, že by ostatní larpy byly tak exaktně středověké, ale kostýmy takové bývají. Je to už nuda. Naopak Lovci pokladů doslova hýřily rokokovými kostýmy, třírohými klobouky, bojovalo se šavlemi, kordy a tesáky, střílelo se z bambitek. Prostě nádhera.

Další velký klad téhle akce je, že přestože všichni měli stále co dělat, nemuseli být ve stresu, že se něco nestíhá. Prostě velmi dobré rozvržení času a naplánování celé hry.

A, mohl bych pokračovat ještě dlouho. Dosti už. Piráti byli super a konec.

Roggy


Tady si můžete přečíst legendu, kterou stvořil Elder:

Kapitán Le’Chuck to v životě neměl lehké – matka zabila otce a následně si narvala celé hlávkové zelí do chřtánu. Když mu bylo 13 narukoval do francouzské armády, kde se uchytil jako leštič bot. Ale on to nevzdal, zatnul zuby a bojoval. Práce se nebál a s kordem se ohánět taky dokázal. Co nevidět z něj byl velitel oddílu. Ve svých 19 letech vyrazil už jako důstojník s flotilou do Karibiku. Sluníčko, palmy a plísnauti ho zaujali natolik, že se rozhodl tam zůstat. Ano, to bylo místo, kde by chtěl strávit zbytek života. Jak tak roky ubíhaly, Le’Chuck dosáhl povýšení a stal se z něho kapitán. Měl svojí loď, svojí posádku a mustáž dlouhou 22 centimetrů. Pod ním sloužily dokonce i takové legendy jako sgr.Alev DePikora, sgr. Eraston Ferrenzi, sgr.Pablo Fuigurri, Timothey Pierrot (ten byl zrovna po svatbě s dcerou Guvernera Curacaa), Limmion Krish, ale dokonce i flg.Gimmerot LaPachone. Prostě elita Francouzské flotily.

Jednoho dne se však stala chyba a Le’Chuckova Gallera byla potopena a on upadl do zajetí Holanďanů. Ve vězení doufal, že Francouzi zaplatí výkupné a vysvobodí ho, ale oni na něj dočista zapomněli! V kapitánovi rostla zlost.

Z francouzské armády měl dobrý výcvik a tak se mu jedné noci podařilo v nestřežený okamžik z vězení uniknout. V nedaleké hospodě se nechal najmout do posádky jednoho mořeplavce a několik let jezdil jako objevitel nových míst. Postupem času si řekl, že už ho nebaví jen tak jezdit po moři a chlastat rum a že by rád udělal se svým životem něco důležitějšího. V řešení tohoto problému mu hodně pomohla láhev Death Tequily. Použil svůj sexappeal a přemluvil kamarády aby udělali na palubě radikální úpravy, a sice svrhli kapitána.

Po úspěšné vzpouře a několika partičkách pokeru stanul Le’Chuck za kormidlem a pojmenoval svojí loď krásným zvučným jménem plným lásky a porozumění – „Krvavý masakr“. Stáhnul původní vlajku s koblihou a vytáhl svojí – hnáty se zkříženými lebkami (nebo možná naopak).

Le’Chuck se následujících několik měsíců potloukal po moři a přepadával co se dalo. Až si uvědomil jednu překvapující a přímo příšernou skutečnost o jeho životě: „Já jsem stvořen pro to být pirátem“. A jako správný pirát měl pocit, že by celý svůj poklad mohli někde zakopat. Našli tedy ostrov, který nebyl na mapě a zakreslili cestu k němu. Poklad zakopali. Mapu pak rozstřelili na 4 kousky a každý z důstojníků si vzal jeden. Jak který důstojník skončil, to už legenda nevypráví. Le’Chuck pak zemřel o dva roky později na syfilis.